Článek 34
1. Příslušné orgány přijímajícího státu budou neprodleně informovat příslušného konzulárního úředníka o úmrtí občana vysílajícího státu na území přijímajícího státu.
2. Příslušné orgány přijímajícího státu budou rovněž informovat příslušného konzulárního úředníka, jestliže se dozvědí o dědictví po občanu vysílajícího státu nebo jestliže se dozvědí o dědictví po osobě zemřelé v tomto státě, bez zřetele na její občanství, které se může týkat občana vysílajícího státu.
3. Příslušné orgány přijímajícího státu učiní v případech podle odst. 2 a za předpokladu, že se dědictví nalézá na jeho území, potřebná opatření v souladu s jeho právními předpisy k zajištění tohoto dědictví a doručí příslušnému konzulárnímu úředníkovi opis závěti, jestliže byla pořízena, jakož i všechny dostupné informace o dědicích, obsahu a hodnotě dědictví a uvědomí jej o termínu zahájení řízení o dědictví.
4. Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy přijímajícího státu zastupovat přímo nebo prostřednictvím zástupce zájmy občana vysílajícího státu, který má nárok na dědictví nacházející se v přijímajícím státě, a který nemá v tomto státě trvalé bydliště.
5. Konzulární úředník je oprávněn přijímat pro občana vysílajícího státu, který nemá trvalé bydliště v přijímajícím státě, peníze nebo jiný majetek, který tomuto občanu náleží z titulu dědictví po jakékoli osobě, včetně plateb z titulu náhrady škody, důchodu a sociálního zabezpečení a příjmu z pojistek.
6. Movitý majetek a peněžní částky pocházející z likvidace dědictví náležejícího občanu vysílajícího státu mohou být předány příslušnému konzulárnímu úředníku za předpokladu, že nároky věřitele zemřelé osoby byly uspokojeny nebo zajištěny a že byly zaplaceny daně a poplatky, týkající se dědictví.
7. Konzulární úředník je oprávněn spolupracovat s příslušnými orgány přijímajícího státu při zajišťování dědictví podle tohoto článku.