Článek 41
1. Ztroskotá-li loď vysílajícího státu, narazí-li na dno nebo na břeh nebo utrpí-li jinou havárii v přijímajícím státě, nebo jestliže předměty patřící státnímu příslušníkovi vysílajícího státu, které jsou součástí lodního nákladu ztroskotané lodi vysílajícího, přijímajícího nebo třetího státu, byly nalezeny na pobřeží nebo ve vnitřních nebo pobřežních vodách přijímajícího státu a dopraveny na pobřeží nebo do přístavu tohoto státu, uvědomí o tom příslušné orgány přijímajícího státu bez prodlení příslušného konzulárního úředníka. Informují ho rovněž i o opatřeních učiněných na záchranu a ochranu osob na palubě lodi, lodi, nákladu a dalšího zboží na palubě a předmětů náležejících k lodi nebo předmětů, které jsou součástí nákladu a jež se od lodi odpoutaly.
2. Konzulární úředník může poskytovat veškerou pomoc lodi zmíněné v odstavci 1, cestujícím a členům posádky. Za tím účelem může žádat o pomoc příslušné orgány přijímajícího státu. Může rovněž učinit opatření uvedená v odstavci 1 tohoto článku a opatření k zajištění opravy lodi nebo požádat příslušné orgány přijímajícího státu, aby učinily taková opatření nebo aby v nich pokračovaly.
3. Jestliže loď uvedená v odstavci 1 nebo předměty patřící k této lodi byly nalezeny na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo dopraveny do přístavu tohoto státu a jestliže ani kapitán, ani vlastník lodi, jeho zástupci nebo příslušní pojišťovatelé nemohou učinit opatření k zajištění nebo k prodeji lodi nebo předmětů, bude se mít za to, že je konzulární úředník zmocněn učinit jménem vlastníka lodi stejná opatření, která by mohl za stejným účelem učinit vlastník sám.
Ustanovení tohoto odstavce se týkají rovněž každého předmětu, který je součástí lodního nákladu a ve vlastnictví státního příslušníka vysílajícího státu.
4. Jsou-li předměty, které jsou součástí nákladu ztroskotané lodi třetího státu a náležejí státnímu příslušníkovi vysílajícího státu, nalezeny na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu a ani vlastník předmětů, ani jeho zástupce nebo příslušní pojišťovatelé nemohou učinit opatření k zajištění nebo k prodeji předmětů, bude se mít za to, že je konzulární úředník zmocněn, aby učinil jménem vlastníka stejná opatření, která by k tomuto účelu mohl učinit vlastník sám.