Článek 19
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci, kteří nejsou státními příslušníky přijímajícího státu, mohou v zájmu spravedlnosti a na žádost soudu vypovídat jako svědci.
Nelze je však žádat, aby vypovídali o skutečnostech, které se dotýkají výkonu jejich funkcí. V tomto případě mohou odmítnout svědectví. Proti konzulárnímu úředníkovi nebo zaměstnanci nemůže být uplatněno žádné donucovací opatření k tomu, aby se dostavil k soudu nebo podal u soudu svědectví.
2. V případě, kdy konzulární úředník nebo zaměstnanec uvedený v předešlém odstavci souhlasí s podáním svědecké výpovědi, bude se postupovat tak, aby nebyla rušena činnost konzulárního úřadu. Pokud je to možné, bude přijato ústní nebo písemné svědectví svědka na konzulárním úřadě nebo v jeho obydlí.
3. Ustanovení tohoto článku se rovněž vztahují na správní řízení.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 tohoto článku se rovněž vztahují na rodinné příslušníky konzulárních úředníků, kteří nejsou státními příslušníky přijímajícího státu a kteří s nimi žijí.