§ 22
(1) Projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů na úseku vývozu investičních celků se zaměřuje na jejich soustavné a postupné vyjasňování v souladu se stupněm informací získaných při jednáních se zahraničním zákazníkem a s postupem projektové přípravy v tuzemsku; tomu se přizpůsobuje i obsah protokolů. Z tohoto hlediska se projednávání vývozního odběratele a hlavního dodavatele a hlavního dodavatele s jeho dodavateli, popřípadě projednávání na nižších dodavatelských stupních zaměří:
a) ve stadiu počátečních jednání se zahraničním zákazníkem na vzájemné vyjasnění podmínek a předpokladů spolupráce dodavatelů a na poskytování informací o vývoji jednání se zahraničním zákazníkem;
b) ve stadiu projektové přípravy na vymezení předpokládaného rozsahu budoucích dodávek, na vyjasnění dodavatelského systému a na zajištění spolupráce dodavatelů při zpracovávání projektu;
c) ve stadiu závěrečných jednání se zahraničním zákazníkem na zabezpečení hmotných dodávek (hlavního dodavatele, finálních dodavatelů a finálních poddodavatelů) a na vytvoření předpokladů pro urychlené uzavření smluv;
d) ve stadiu rozpracovanosti zakázky na ověřování postupu zajišťování dodávek a na případné úpravy vztahů, které z toho plynou.
(2) Organizace, která při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů potvrdí zabezpečení hmotných dodávek, nesmí na žádost odběratele odmítnout uzavření smlouvy na dodávku, a to v rámci jejího dohodnutého rozsahu.
(3) Nedohodnou-li se organizace při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů o zajištění hmotných dodávek v rozsahu dodávky vývozního investičního celku, projednají nadřízené orgány do jednoho měsíce rozpor mezi organizacemi a nebrání-li tomu vážné důvody, uloží organizacím povinnost uzavřít smlouvu podle příslušných ustanovení hospodářského zákoníku.