§ 2
Jízdné
(1) Pracovníkům náleží náhrada jízdného veřejným hromadným dopravním prostředkem při cestě k nástupu do práce z místa trvalého pobytu pracovníka nebo z místa, kde s ním byla uzavřena pracovní smlouva, pokud pracovník nastoupil cestu nejpozději v den sjednaný v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, popřípadě neprodleně po odpadnutí překážky, která mu v tom bránila.
(2) Po skončení pracovního poměru náleží pracovníkům náhrada jízdného do místa jejich trvalého pobytu, jestliže setrvali v pracovním poměru po dohodnutou dobu. Náhrada jízdného přísluší též, skončil-li pracovní poměr z důvodů, pro které může být pracovní poměr sjednaný na určitou dobu rozvázán před uplynutím této doby v případech stanovených zákoníkem práce, popřípadě vymezených pracovní smlouvou; 4) náhrada však nenáleží, byl-li pracovní poměr zrušen okamžitě organizací podle § 53 odst. 1 zákoníku práce nebo rozvázán výpovědí podle § 46 odst. 1 písm. f) zákoníku práce.
(3) Jízdné se hradí za druhou vozovou třídu osobního vlaku nebo, je-li to úspornější nebo nezbytné, za autobus; při jízdě vlakem do vzdálenosti přes 100 km se hradí jízdné za druhou vozovou třídu rychlíku. Vznikly-li pracovníkovi použitím jiného dopravního prostředku vyšší výdaje, náleží mu náhrada jen ve výši jízdného za dopravní prostředek podle předchozí věty. Pracovník je povinen využít možnosti slev jízdného, s výjimkou jízdních výhod, které mu náležejí jako rodinnému příslušníkovi pracovníka dopravy.
------------------------------------------------------------------
4) § 57 zákoníku práce.