§ 2
Základní ustanovení
(1) U zbraní a jejich hlavních částí, které jsou určeny pro civilní potřebu, podléhá ověření každý kus; smějí být uváděny do oběhu a používány jen tehdy, jsou-li ověřeny a označeny ověřovací značkou.
(2) Za zbraň podle této vyhlášky se považují:
a) ruční palné zbraně, a to
brokovnice,
kulovnice,
malorážky,
kulobrokové pušky,
flobertky,
pušky pro pokojovou střelbu,
pistole,
revolvery;
b) balistické zbraně určené k zjišťování balistických hodnot (tlaku, rozptylu, rychlosti) střeliva a sledování jeho funkce ve zbrani;
c) startovací pistole a jiné poplašné zbraně s výjimkou těch, jejichž ráže je menší než 7 mm, a ostatní expansní přístroje, u nichž je zdrojem energie střelný prach nebo nárazová slož (jateční a omračovací přístroje, vstřelovací přístroje, palné lisy, průbojníky apod.);
d) ruční plynové zbraně, jež se ve své koncepci blíží nebezpečnosti palných zbraní (jako vzduchovky, plynovky, větrovky s přídavným zdrojem hnací energie, s nekontrolovatelnou kompresí plynu v tlakové nádobě apod.).
(3) Hlavními částmi zbraní jsou hlavně a závěry.