§ 1
(1) Ustanovení tohoto nařízení se vztahují na zaměstnance ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících, s výjimkou zaměstnanců, na které se vztahuje zákon o soukromých zaměstnancích, učňů a zaměstnanců uvedených v odstavci 4.
(2) Zaměstnanci ve stavebnictví se podle tohoto nařízení rozumějí zaměstnanci závodů provádějících stavební práce inženýrské, stavitelské, zednické, tesařské nebo studnařské, jako stavby budov, stavby železniční, silniční, mostní, tunelové, zemní, vodní a vodohospodářské, práce kanalisační, kabelové a podobné. Zaměstnanci v oborech se stavebnictvím souvisících se podle tohoto nařízení rozumějí zaměstnanci pracující v lomech, štěrkovnách, pískovnách nebo cihelnách a v živnostech malířských, natěračských, lakýrnických, štukatérských, dlaždičských, pokrývačských, asfaltérských, v živnostech provádějících kladení desek a obkládaček a zaměstnanci při pracích teracářských, isolačních (čítajíc v to isolace tepelné) nebo utěsňovacích.
(3) Za závody podle odstavce 2 se považují též závodní oddělení, dílny, sklady a ložiště.
(4) Ustanovení tohoto nařízení se nevztahují na zaměstnance stavebních závodů a závodů oborů se stavebnictvím souvisících, v nichž jsou všichni zaměstnanci celoročně zaměstnáni.
(5) Vznikne-li pochybnost, zda se toto nařízení vztahuje na zaměstnance některého závodu, rozhodne příslušný okresní národní výbor po vyjádření jednotné odborové organisace.