§ 39.
(1) Z usnesení obecního zastupitelstva a po předchozím schválení vyššího dohlédacího úřadu mohou býti v případě potřeby naprosto nezbytné pro potřebu obce žádány služby (ruční i potahy nebo motorovými vozidly).
(2) Ke službám ručním jsou povinni zásadně všichni obyvatelé a poplatníci obce ve stáří od 18 do 60 let stejnoměrně, pokud neprokáží, že jsou k požadované službě tělesně nezpůsobilí a nemohou zapraviti peníz, potřebný ke zjednání schopného náhradníka; ke službám potahy (motorovými vozidly) pak všichni majitelé potahů v obci v poměru počtu potahů (motorových vozidel), které drží.
(3) Služby požadované mohou býti konány i schopnými zástupci.
(4) Místo žádaných služeb může býti povinným zapraven do obecní pokladny peníz potřebný ke zjednání schopného náhradníka. Nejvýše přípustný peníz určí se způsobem uvedeným v odst. 1.
(5) V případě nouze, na př. při živelní pohromě, nemusí býti vyčkáno schválení podle odst. 1.
(6) Osvobozeni jsou:
1. od takových služeb vůbec ti, jimž patří osvobození podle zásad práva mezinárodního a v mezích těchto zásad;
2. od služeb ručních:
a) úředníci, zřízenci a dělníci veřejných úřadů a podniků, skutečně činní, čítajíc v to i profesory a učitele škol veřejných a právem veřejnosti nadaných,
b) osoby v činné službě vojenské,
c) lékaři ve veřejné službě,
d) osoby zaměstnané při soukromých drahách a podnicích plavby vodní a vzduchové, veřejné dopravě sloužících,
e) osoby zaměstnané při elektrárnách a plynárnách sice soukromých, ale také veřejné osvětlení nebo pohon obstarávajících, dále osoby zaměstnané při provozování vodovodu,
f) nemajetné matky, jejichž děti potřebují mateřské péče;
3. od služeb potahy (motorovými vozidly) obvodní lékaři, ale jen v příčině svého služebního povozu (motorového vozidla).
Osvobození uvedené pod čís. 2. neplatí v případě nouze, na př. při živelní pohromě, ve kterémžto případě jsou z osob pod čís. 2. jmenovaných osvobozeni od ručních služeb pouze ti, kdož podle povinnosti své služby nebo svého povolání nesmějí svého místa opustiti.