I. Obsah návrhu na zrušení napadeného zákonného ustanovení
1. Navrhovatel - Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") - se podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá, aby Ústavní soud zrušil § 112 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 15/19 vyhlášeného pod č. 54/2020 Sb. Napadené ustanovení je zařazeno do části čtvrté daného zákona nazvané "Společná, přechodná a závěrečná ustanovení" a obsahuje přechodné ustanovení tohoto znění: "Odpovědnost za přestupek a dosavadní jiný správní delikt však nezanikne dříve, než by uplynula některá ze lhůt podle věty první, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona."
2. Ustanovení § 112 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění účinném do 25. 2. 2020, (dále též jen "zákon o odpovědnosti za přestupky") stanovilo: "Ustanovení dosavadních zákonů o lhůtách pro projednání přestupku nebo jiného správního deliktu, lhůtách pro uložení pokuty za přestupek nebo jiný správní delikt a lhůtách pro zánik odpovědnosti za přestupek nebo jiný správní delikt se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nepoužijí. Odpovědnost za přestupek a dosavadní jiný správní delikt však nezanikne dříve, než by uplynula některá ze lhůt podle věty první, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona." Nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/19 ze dne 4. 2. 2020 [(54/2020 Sb.), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz] bylo rozhodnuto tak, že § 112 odst. 2 věta první zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Proto s účinností od 26. 2. 2020 napadené ustanovení zní tak, jak je uvedeno sub 1. Ústavní soud v předmětném zrušujícím nálezu vyslovil právní názor, že obrat "lhůta podle věty první", jak je použit v napadeném ustanovení, je i po zásahu Ústavního soudu třeba chápat v původním významu, který mu určil zákonodárce, tj. že jde o lhůty pro projednání přestupku nebo jiného správního deliktu, lhůty pro uložení pokuty za přestupek nebo jiný správní delikt a lhůty pro zánik odpovědnosti za přestupek nebo jiný správní delikt.
3. Navrhovatel uvádí, že se před ním vede řízení o správní žalobě, jíž se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, kterým byl ve spojení s rozhodnutím Magistrátu města Kladna, Odboru správního, Oddělení přestupkového řízení, žalobce shledán vinným ze spáchání správního deliktu provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke dni 31. 3. 2015, (dále jen "zákon o silničním provozu"), tj. ke dni spáchání správního deliktu, za což byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a současně s ní povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.
4. Žalobce v podané žalobě mimo jiné uvedl, že podle jeho názoru jeho odpovědnost za spáchání předmětného správního deliktu zanikla. Proto měla být v jeho věci použita nová právní úprava - § 29 a násl. zákona o odpovědnosti za přestupky týkající se právě zániku odpovědnosti za přestupek. To proto, že tento právní předpis nabyl účinnosti dne 1. 7. 2017, tj. v době, kdy stále ještě probíhalo odvolací řízení před odvolacím správním orgánem. Tento názor žalobce uplatňuje proto, že v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky došlo ke dni 1. 7. 2017 i ke změně zákona o silničním provozu spočívající nejen v užití nové terminologie ("přestupek" namísto "správní delikt"), ale též v tom, že ustanovení o zániku odpovědnosti za (dosavadní) správní delikt byla ze zákona o silničním provozu bez náhrady vypuštěna s tím, že se od uvedeného data užije právní úprava zákona o odpovědnosti za přestupky. Novou právní úpravu přitom považuje žalobce za (pro něj) příznivější.
5. Krajský soud uvádí, že ke spáchání předmětného správního deliktu mělo dojít dne 31. 3. 2015, k zahájení řízení doručením příkazu jako prvního úkonu v řízení o správním deliktu provozovatele vozidla došlo dne 1. 7. 2015 a napadené rozhodnutí bylo doručeno zástupci žalobce dne 14. 9. 2017. K zániku odpovědnosti za uvedený správní delikt při aplikaci § 125e odst. 3 a 5 zákona o silničním provozu, ve znění účinném v době od 7. 11. 2014 do 30. 6. 2017, nemohlo dojít, neboť byla dodržena jak subjektivní dvouletá lhůta pro zahájení řízení, tak objektivní čtyřletá lhůta, v níž musí rozhodnutí o správním deliktu nabýt právní moci.
6. Nicméně podle nové právní úpravy [§ 29 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky] zaniká odpovědnost za přestupek uplynutím promlčecí doby a podle § 30 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky činí promlčecí doba jeden rok (v daném případě totiž horní hranice sazby pokuty podle § 125f odst. 3 zákona o silničním provozu nesměla a ani dnes nesmí přesáhnout částku 10 000 Kč). Při aplikaci výše uvedených ustanovení a § 31 odst. 1 věty první zákona o odpovědnosti za přestupky a § 32 odst. 2 a 3 zákona o odpovědnosti za přestupky je nutno dovodit, že odpovědnost za předmětný správní delikt by podle nové právní úpravy zanikla ještě před vydáním napadeného rozhodnutí, a nemohla tak již po dobu jeho doručování znovu začít běžet, tedy že správní delikt by tak za užití nové právní úpravy byl již promlčen.
7. Z výše uvedeného tak podle krajského soudu vyplývá, že v předmětném případě je nová právní úprava jednoznačně pro žalobce příznivější než historická právní úprava. Krajský soud má tedy za to, že § 112 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky (i po nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/19) výslovně ukládá použít pro pachatele méně příznivou promlčecí dobu. Užití tohoto ustanovení však právě ve světle argumentace Ústavního soudu uvedené v citovaném nálezu přímo popírá zásadu plynoucí z čl. 40 odst. 6 věty druhé Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a pozdějšího zákona se použije, je-li to pro pachatele příznivější, tedy, podle níž je vždy nutné užít právní úpravu pro pachatele příznivější.