§ 49.
Jednací řeč.
(1) Vláda a představitelé funkcí sněmovních, jmenovitě předseda a místopředsedové sněmovny, výborů a komisí, zapisovatelé, zpravodajové, pořadatelé a kancelář sněmovní, užívají v sněmovním jednání řeči československé.
(2) Projevy poslanců dějí se v řeči československé. Poslanci národnosti německé, ruské (maloruské), maďarské nebo polské mohou projevy činiti v jazyku své národnosti, nechtějí-li užíti jazyka československého.
(3) K samostatným návrhům, dotazům a interpelacím podaným v jiné řeči než československé, má podavatel právo připojiti sám písemně překlad do řeči československé a překlad ten jest pak podkladem jednání. Neopatří-li poslanec takového překladu, opatří překlad co nejdříve kancelář sněmovní a překlad ten jest, pak podkladem jednání.
(4) K návrhům formálním, pak věcným návrhům vedlejším, pozměňovacím a doplňovacím, o nichž sněmovna neb výbor má jednati nebo hlasovati, pokud nejsou podány v řeči československé, budiž navrhovatelem připojen překlad do českoslovenštiny, jinak se k nim nepřihlíží; tento překlad jest podkladem jednání. Jsou-li však návrhy takové krátké a jednoduché a nezdržuje-li se tím jednání, může předseda podle svého uvážení dáti je přítomným tlumočníkem hned do českoslovenštiny přeložiti, překlad ústně dáti prohlásiti a do jednání neb hlasování je pojmouti.
(5) Podá-li se samostatný návrh (dotaz, interpelace) tak obsáhlý, aneb sejde-li se současně jich tolik v řeči německé, ruské (maloruské), maďarské nebo polské, že nelze sněmovní kanceláři překladu opatřili ani do týdne, může předsednictvo návrhy (dotazy, interpelace) podavatelům vrátiti, aby připojili sami do týdne překlad do řeči československé; nestalo-li se tak, má se za to, že návrh (dotaz, interpelace) podán nebyl.
(6) Formule o slibu poslanců (§ 6) přečte se poslancům národnosti německé, ruské (maloruské), maďarské a polské též v jejich řeči a poslanci tito mohou ve své řeči slibovati. Rovněž při jmenovitém hlasování mohou tito poslanci užívati své řeči. Ustanovení prvé věty tohoto odstavce platí i o slibu předsedy a místopředsedů (§ 7), jsou-li některé z jmenovaných národnosti.
(7) V těsnopiseckých zprávách, případně v zápisech o schůzích sněmovny, uveřejní se projevy pronesené německy, rusky (malorusky), maďarsky nebo polsky v československém překladu, který, nepřipojil-li poslanec sám do 48 hodin překladu, opatří kancelář sněmovní; v těsnopiseckých zprávách uveřejní se tyto projevy jako příloha též v jazyku, jímž byly předneseny.
(8) Předsednictvo sněmovny jest oprávněno překlad, který podle odst. 3., 4., 5. a 7. tohoto paragrafu připojil poslanec sám, dáti přezkoumati a podle potřeby opraviti tlumočníkem a v takovém případě jest opravený překlad podkladem jednání a tisku.
(9) K písemné odpovědi představitelů vlády neb sněmovních funkcí na dotaz neb interpelaci podanou v řeči německé, ruské (maloruské), maďarské nebo polské připojí se též (a při interpelacích i vytiskne) překlad do řeči tazatelovy.
(10) Žádost (petici) lze podati i v řeči německé, ruské (maloruské), maďarské nebo polské. Pro předsednictvo, případně pro výbor a sněmovnu opatří sněmovní kancelář o žádostech zprávu se stručným výtahem, v řeči československé. Usnese-li se předsednictvo (výbor, sněmovna) na odpovědi, připojí k ní - pokud žádost nebyla podána v řeči československé - sněmovní kancelář překlad do řeči žadatelovy.
(11) Zprávy presidenta republiky sněmovně (§ 64, č. 6., úst. list.) vydají se tiskem též v překladu německém, ruském (maloruském), maďarském a polském, které obstarává sněmovní kancelář.
(12) Tlumočníky pro sněmovnu a kancelář ustanoví předsednictvo sněmovny; předseda výboru může funkcí tou pověřiti též poslance.