Článek 2.
Pro města, obce a osady, v nichž dle posledního sčítání lidu obývá alespoň 20% státních občanů téhož, avšak jiného jazyka než československého, a pro sídla soudů a úřadu republiky, jichž působnost vztahuje se na soudní okres, v němž dle posledního sčítaní lidu obývá takováto (alespoň 20%ní) národní menšina, jakož i u měst, obcí a osad, pro než jazyk československý nevytvořil si zvláštního názvu, může ministr vnitra ustanoviti za úřední název také onen, který vytvořil jazyk národní menšiny, jestliže lze zjistiti takový původní historicky ověřený název v jazyce národní menšiny a jestliže důvody administrativní neb jiné důležité důvody nejsou tomu na překážku.
Za historicky původní názvy v jazyce menšiny zpravidla nelze považovati pouhé přizpůsobení československých místních názvu pravopisem nebo koncovkami jazyku národní menšiny, ani také umělé pozdější překlady novotvary.