§ 2.
(1) Na odvedenou protihodnotu peněžitých pohledávek vůči cizině, vzniklých před 1. říjnem 1940, může býti tuzemskému věřiteli poskytnuto v rámci prostředků k tomu účelu po ruce jsoucích nadlepšení až do výše rozdílu mezi kursem v den odpočtu a kursem dne 30. září 1940, jestliže věřitel tyto pohledávky přihlásí ke kursovému rozdílovému řízení a jejich protihodnotu odvede podle platných devisových předpisů ve lhůtě, kterou Národní banka pro Čechy a Moravu v Praze určí.
(2) Ustanovení předešlého odstavce platí přiměřeně pro poskytnutí nadlepšení tuzemskému věřiteli v případě § 1, odst. 2.