§ 1.
(1) Příslušníci Československé republiky, kteří podléhají povinnému nemocenskému pojištění, mají nárok na podporu v nezaměstnanosti za podmínek, uvedených v tomto zákoně.
(2) Nárok za stejných podmínek mohou činiti občané, kteří propuštěni byli z činné služby vojenské nebo z povinnosti k zvláštním úkonům za mobilisace a ve válce podle § 3 branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., a podle zákona o válečných úkonech ze dne 26. prosince 1912, č. 236 ř. z., pokud se týče dle zák. čl. LXVIII: 1912.
(3) Příslušníci cizího státu mohou obdržeti podporu v nezaměstnanosti za týchž podmínek jako příslušníci Československé republiky, má-li tento cizí stát obdobné opatření a nakládá-li s příslušníky Československé republiky jako se svými státními příslušníky.