II.
Po zjištění, že neexistují důvody ani pro odmítnutí návrhu podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani pro zastavení řízení podle § 67 zákona o Ústavním soudu, byl návrh v souladu s § 69 zákona o Ústavním soudu zaslán Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky s výzvou k vyjádření.
Poslanecká sněmovna ve svém vyjádření podepsaném předsedou prof. Ing. Václavem Klausem, CSc., uvedla, že v průběhu projednávání návrhu zákona rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny upozornil Poslaneckou sněmovnu, že nálezem Ústavního soudu z 15. září 1999 sp. zn. Pl. ÚS 13/99 vyhlášeným pod č. 233/1999 Sb. došlo k vynětí soudců z ustanovení o odejmutí dalšího platu (§ 1 zákona č. 268/1998 Sb., o odejmutí dalšího platu za druhé pololetí roku 1998 představitelům státní moci a některých státních orgánů, soudcům, státním zástupcům a členům prezidia Komise pro cenné papíry). Ve druhém čtení návrhu zákona podal poslanec-zpravodaj vládního návrhu zákona pozměňovací návrh na vypuštění soudců jak z názvu zákona, tak z ustanovení § 1 vládního návrhu zákona. Poslanecká sněmovna však tento návrh nepřijala a nepřijala ani obdobné znění návrhu zákona schváleného Senátem. Poslanecká sněmovna nevnímá jako ohrožení soudcovské nezávislosti skutečnost, že se celoplošně a jednorázově odnímá část platového nároku všem soudcům, neboť soudce nepovažuje za zvláštní kategorii občanů, na které by se neměly vztahovat přijímané zákony. Ohrožením soudcovské nezávislosti naproti tomu by bylo, kdyby konkrétnímu soudci v konkrétním rozhodování konkrétního případu bylo navrženo buď zvýšení nebo snížení platového nároku k dosažení toho, aby soudce rozhodl určitým způsobem. Zákon č. 308/1999 Sb. byl schválen potřebnou většinou poslanců, podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen ve Sbírce zákonů. Za tohoto stavu nelze podle názoru Poslanecké sněmovny než vyjádřit stanovisko, že zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou, ústavním pořádkem České republiky a naším právním řádem.
Předsedkyně Senátu PhDr. Libuše Benešová ve vyjádření k návrhu uvedla, že Senát při projednávání předmětného návrhu zákona respektoval rozhodnutí Ústavního soudu přijaté v roce 1999 k návrhu na zrušení zákona č. 268/1998 Sb., které bylo vyhlášeno pod č. 233/1999 Sb. V této souvislosti poukazuje na vyjádření Senátu zaslané Ústavnímu soudu k návrhu na zrušení zákona č. 287/1997 Sb., v jehož části III. je vysloven názor Senátu na povahu dalšího platu a respektování ústavního principu soudcovské nezávislosti. Ve vyjádření se poukazuje na to, že hmotné zajištění soudců je realizováno především formou pravidelného měsíčního platu, jeho výší a podmínkami poskytování. Tohoto peněžitého plnění se žádná restrikce nedotýkala. Přitom i v hodnotící zprávě Evropské komise o České republice bylo uvedeno, že "platy soudců jsou relativně vysoké", přičemž v jiných oblastech, např. pokud jde o policii a správní struktury, bylo jako na přetrvávající problém poukázáno na nízkou úroveň platů. Tyto aspekty jsou silně vnímány i naší veřejností. Další plat je podle zákonné úpravy jednorázové peněžní plnění poskytované za stanovených podmínek jednou v kalendářním pololetí, přičemž ze samotných podmínek nároku, kdy jednou z nich je trvání pracovního vztahu soudce k poslednímu dni kalendářního pololetí, vyplývá, že toto peněžité plnění lze stěží pojímat jako hmotné zajištění soudců, jehož snížení by mohlo mít za následek porušení principu nezávislosti soudců.
Senát návrh zákona projednal na své 11. schůzi dne 18. listopadu 1999 a vrátil jej Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.