Zkušební metody
2.1.2. Při použití zkušební metody vnitřního chlazení se uvnitř skříně umístí jeden nebo několik výměníků tepla. Povrch těchto výměníků musí být takový, aby při průchodu tekutiny o teplotě ne nižší než 0 °C 5) střední vnitřní teplota skříně po dosažení setrvalého teplotního režimu zůstala nižší než +10 °C. Při použití zkušební metody vnitřního ohřevu se užívají elektrické ohřívače (elektrické odpory atd.). Výměníky tepla nebo elektrické ohřívače se vybaví ventilátory dodávajícími dostatečný výkon pro 40 až 70 násobnou výměnu vzduchu za hodinu vztaženou na prázdný objem zkoušené skříně a dostatečný rozvod vzduchu kolem všech vnitřních povrchů zkoušené skříně zabezpečující, aby největší rozdíl mezi teplotami na libovolných 2 ze 12 bodů uvedených odstavci 1.3 tohoto dodatku nebyl po dosažení setrvalého teplotního režimu větší než 2 K.
2.1.3 Množství tepla: Odvedené teplo u odporu ohřívače elektrického ventilátoru nesmí překročit 1 W/cm2 proudu vzduchu a topení jednotky musí být chráněno krytem s nízkou sálavostí. Spotřeba elektrické energie se určí s přesností ± 0,5 %.