Článek 25
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení se bude uplatňovat i na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států. Avšak pro účely zdanění Spojených států, státní příslušníci Spojených států, kteří podléhají zdanění na základě celosvětového zisku, nejsou ve stejné situaci jako čeští státní příslušníci, kteří nejsou rezidenty Spojených států.
2. Výraz "státní příslušníci" označuje:
a) všechny fyzické osoby, které jsou státními občany některého smluvního státu;
b) všechny právnické osoby, osobní společnosti a sdružení, které byly zřízeny podle práva platného v některém smluvním státě.
3. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a snížení pro daňové účely z důvodů osobního stavu nebo rodinných závazků, které přiznává svým rezidentům.
4. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako zabraňující některému ze smluvních států uložit daň, jak je popsaná v odstavci 6 článku 10 (Dividendy).
5. Vyjma případů, kdy se uplatní ustanovení odstavce 1 článku 9 (Sdružené podniky), odstavce 4 článku 11 (Úroky) nebo odstavce 5 článku 12 (Licenční poplatky), úroky, licenční poplatky a jiné úhrady placené rezidentem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelných zisků prvně zmíněného rezidenta odečitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Obdobně jakékoliv dluhy, které má rezident jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu, budou pro určení zdanitelného majetku prvně zmíněného rezidenta odečitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny s rezidentem prvně zmíněného státu.
6. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
7. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 (Daně, na které se Smlouva vztahuje) budou vztahovat na daně jakéhokoliv druhu a charakteru ukládané jedním ze smluvních států, nebo jeho nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.