Článek 4
Doba trvání poskytované ochrany se vyhrazuje vnitřnímu zákonodárství každého smluvního státu. Pokud však vnitřní zákonodárství stanoví zvláštní dobu trvání ochrany, nemůže být tato doba trvání kratší než dvacet let, a to buď od konce roku, v němž zvuky obsažené na zvukovém záznamu byly poprvé zaznamenány nebo od konce roku, v němž byl zvukový záznam poprvé uveřejněn.