§ 20
(1) Nárok na služební příjem v nemoci a nemocenské nemá, kdo si přivodil neschopnost k službě
a) v úmyslu vyhnout se výkonu služby, nebo
b) zaviněnou účastí ve rvačce, nebo
c) jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků, nebo
d) při spáchání úmyslného trestného činu, za nějž zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice přesahuje jeden rok.
(2) Rodinným příslušníkům vojáka z povolání nebo příslušníka bezpečnostního sboru může být v těchto případech vyplácena podpora až do výše tří čtvrtin nemocenského; vojáku z povolání nebo příslušníku bezpečnostního sboru, kteří nemají rodinné příslušníky, může být v případech uvedených v odstavci 1 písm. b), c) a d) vyplácena podpora až do výše poloviny nemocenského.