Zkoušky prokazující schopnost přestát podmínky nehody při přepravě
26. (726.)
Vzorek musí být prověřen souhrnnými účinky zkoušek uvedeným v odstavcích 27. a 28. části II. přílohy č. 1 v daném pořadí. Následně po těchto zkouškách musí být tento vzorek nebo zvláštní vzorek zkoušen ponořením do vody podle odstavce 29. a pokud je to aplikovatelné podle odstavce 30. části II. přílohy č. 1.
27. (727.)
Mechanická zkouška se skládá ze tří různých pádových zkoušek. Každý vzorek je zkoumán podle požadavků odstavců 56. nebo 82. části I. přílohy č. 1. Pořadí zkoušek musí být takové, aby po ukončení mechanické zkoušky bylo poškození vzorku při následné tepelné zkoušce co největší, přitom:
(a) při pádové zkoušce I. musí vzorek padat na terč tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození, výška pádu měřená od nejnižšího části vzorku k hornímu povrchu terče musí být 9 m. Terč musí odpovídat definici uvedené v odstavci 17. části II. přílohy č. 1;
(b) při pádové zkoušce II. musí vzorek padat tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození nárazem na tyč upevněnou kolmo na terč. Výška pádu měřená od očekávaného části nárazu na vzorek k hornímu povrchu tyče musí být 1 m. Tyč musí být z pevné měkké oceli kruhovitého průřezu o průměru 15,0 cm + 0,5 cm a 20 cm dlouhá, v případě, že delší tyč nezpůsobí větší poškození. V takovém případě musí být použita tyč takové délky, aby způsobila co největší poškození. Horní konec tyče musí být plochý a vodorovný se zaoblenými hranami o poloměru ne větším než 6 mm. Terč, ke kterému je tyč připevněna musí odpovídat definici uvedené v odstavci 17. části II. přílohy č. 1;
(c) Při zkoušce III je vzorek umístěný na terči podroben dynamickému drcení pádem tělesa o hmotnosti 500 kg z výšky 9 m tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození. Padající těleso musí být pevná, středně tvrdá ocelová plotna o rozměrech 1 m x 1 m a musí padat ve vodorovném směru. Výška pádu musí být měřena od spodní strany plotny k hornímu okraji vzorku. Terč, na kterému vzorek leží musí odpovídat definici uvedené v odstavci 17. části II. přílohy č. 1.
28. (728.)
Před tepelnou zkouškou musí být vzorek v tepelné rovnováze při okolní teplotě 38 °C, za podmínek ozáření sluncem podle tabulky 1. (XI.) a současně při vystavení maximálnímu vývinu vnitřního tepla daného radioaktivním obsahem radioaktivní zásilky. Alternativně může mít jakýkoliv z uvedených parametrů před a v průběhu zkoušky jinou hodnotu, za předpokladu že jsou brány do úvahy při oceňování následné odezvy radioaktivní zásilky. Tepelná zkouška, při níž nesmí být vzorek uměle chlazen a jakékoliv hoření materiálů vzorku musí být ponecháno přirozenému průběhu, se musí sestávat z:
(a) vystavení vzorku po dobu 30 minut takovému tepelnému prostředí, které přinejmenším odpovídá tepelnému toku ekvivalentnímu ohni ze směsi uhlovodíkového paliva a vzduchu za dostatečně stabilních okolních podmínek pro dosažení průměrného koeficientu emise alespoň 0,9 při průměrné teplotě plamene nejméně 800 °C, plně obklopujícím vzorek, mající koeficient povrchové absorpce 0,8 nebo takový, jehož hodnotu bude prokazatelně při vystavení ohni radioaktivní zásilka mít,
(b) následnému vystavení vzorku okolní teplotě 38 °C s vlivem ozáření sluncem podle tabulky 1. (XI.) a současně s maximálním vývinem vnitřního tepla daného radioaktivním obsahem radioaktivní zásilky na dostatečně dlouhou dobu, která zajistí, aby se teploty kdekoliv ve vzorku snížily a blížily se počátečním rovnovážným podmínkám. Alternativně může mít po přerušení vnějšího přívodu tepla jakýkoliv z uvedených parametrů jinou hodnotu, za předpokladu že jsou brány do úvahy při oceňování následné odezvy radioaktivní zásilky.
29. (729.)
Při zkoušce ponořením do vody musí být vzorek ponořen minimálně 15 m pod hladinou po dobu nejméně 8 hodin, aby došlo k jeho co největšímu poškození. Podmínky zkoušky stanoví hodnotu vnějšího přetlaku minimálně 150 kPa.