§ 1.
(1) Rejstříkové soudy jsou povinny až na další upustiti od vyhlašování zápisů do obchodního rejstříku (čl. 13 obchodního zákona). To neplatí o případech, ve kterých je vyhláška předepsána těmito ustanoveními obchodního zákona:
čl. 86, 87 a 151, pokud je zastupování veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti společníky, nebo osobně ručícími společníky upraveno jinak, než jak by tomu bylo podle zákona (čl. 117, odst. 1, či. 150, odst. 2);
čl. 201 (zrušení komanditní společnosti na akcie);
čl. 203 (částečné zpětné splacení základního kapitálu komanditistům).
Rejstříkový soud může ze zvláštních důvodů naříditi vyhlášení i v dalších případech.
(2) Nevyhlásí-li se skutečnost, která se zapisuje do obchodního rejstříku, podle odstavce 1 nebo podle správního nařízení, vydaného podle vládního nařízení ze dne 2. září 1942, Sb. č. 312, o osvobození od dodržení obchodně-právních předpisů, vznikají právní účinky, které by se jinak pojily k vyhlášení, již zápisem do obchodního rejstříku.