Čl. 56.
Přiznání k dani.
(1) Daňové přiznání musí zásadně podávati každý podnikatel, i když provádí pouze dodávky a jiná plnění od daně osvobozená.
(2) Přiznání musí obsahovati všechny údaje, jež jsou uvedeny ve vzorci přiznání, vydaném ministerstvem financí, a to odděleně za každé splátkové období.
(3) Podnikatel jest povinen uvésti v přiznání souhrn úplat, které přijal za své obraty ve vyměřovacím období (§ 15 vládního nařízení). Má-li podnikatel více závodů, musí v přiznání uvésti souhrn úplat přijatých ve všech závodech, a to bez ohledu na to, kde úplata byla přijata.
(4) V daňovém přiznání jsou podnikatelé povinni vyznačiti také výši zaplacených daňových splátek nebo daně za dotčené vyměřovací období.
(5) Je-li poplatníku dovoleno, aby místo přijatých úplat přiznával ceny za dodávky a jiná plnění účtované (§ 17, odst. 7 vládního nařízení), nesmějí býti ze souhrnu účtovaných cen vyloučeny nezaplacené pohledávky. Rovněž ceny účtované za zrušené dodávky nebo jiná plnění, dále povolené slevy a účtované částky, které se staly prokázané nedobytnými, nesmějí býti vyloučeny ze souhrnu účtovaných cen, mohou však býti odečteny v příslušné rubrice přiznání.
(6) Srážkové položky lze odečítati jen od souhrnu přijatých úplat (po příp. účtovaných cen), které podléhají téže daňové sazbě. Jakým způsobem nutno prokázati srážkové položky, stanoví čl. 58.