Čl. 28.
Domáčtí živnostníci.
(1) Domáckým živnostníkem se rozumí živnostník, který ve vlastním bytě nebo dílně z příkazu a na účet jiných živnostníků nebo faktorů (odstavec 4) vyrábí nebo opracovává zboží, a to buď sám anebo s příslušníky rodiny (odstavec 2) nebo nejvýše s dvěma cizími pomocnými silami (provozními dělníky), při čemž však sám se na díle zúčastní podstatně vlastní ruční prací. To platí i tehdy, jestliže domácký živnostník obstarává sám suroviny nebo pomocné látky nebo přechodně pracuje přímo pro trh.
(2) Příslušníky rodiny se tu rozumí členové rodinné domácnosti, kteří jsou s domáckým živnostníkem nebo s jeho manželkou (manželem) spřízněni až do třetího stupně nebo jsou přijati za vlastní děti, dále poručenci, opatrovanci a svěřenci, kteří žijí s domáckým živnostníkem ve společné domácnosti.
(3) Daňové osvobození platí pouze pro takové domácké živnostníky, kteří jsou převážně s určitými podnikateli (na př. skladníky, faktory) v pevném obchodním spojení, a pouze pro obraty, uskutečněné na tyto podnikatele, dále platí jen pro osoby fysické a pro taková sdružení osob, která se skládají výlučně z rodinných příslušníků (odstavec 2).
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně i pro faktory, jimiž se rozumí osoby, které dále zadávají domáckým dělníkům (odstavec 6) nebo domáckým živnostníkům práci, která jim byla zadána živnostníky.
(5) Domáckým dělníkem ve smyslu odstavce 4 jest ten, kdo pracuje živnostensky, aniž by byl živnostníkem, ve vlastním bytě nebo volně zvolené dílně sám nebo za pomoci příslušníků rodiny (odstavec 2) příkazu a na účet živnostníků nebo faktorů. Domácké dělníky nelze považovati za osoby samostatně činné a tudíž za podnikatele podle § 6, odst. 1 vládního nařízení.