Čl. 26.
Osvobození dodávek léčiv, výkonů lékařských atd. Pojem veřejných léčebných a ošetřovacích ústavů a lázeňských podniků.
(1) Podle § 4, č. 11 vládního nařízení jsou od daně osvobozeny tyto dodávky a plnění:
1. pod podmínkou, že úplaty za ně hradí nositelé nebo náhradní nositelé veřejnoprávního sociálního pojištění podle příslušných právních ustanovení nebo že jsou prováděny pro osoby, opatřené vysvědčením chudinským:
a) dodávky léčiv, léčebných pomůcek (včetně pomůcek therapeutických), lékařských (léčebných) přístrojů a nástrojů, léčebných vod, dodávky a výkony, záležející v podávání léčebných lázní, výkony lékařské a porodnické, nehledíc na to, kým jsou prováděny;
b) i jiné dodávky a výkony, prováděné léčebnými a ošetřovacími ústavy (jak veřejnými, tak soukromými) a lázeňskými podniky;
2. bez podmínky uvedené pod č. 1 dodávky a výkony prováděné:
a) veřejnými (nikoliv také soukromými) léčebnými a ošetřovacími ústavy na všeobecných třídách;
b) lázeňskými podniky v případě, že byla z úplaty poskytnuta z důvodů sociálních alespoň 50%ní sleva.
(2) Osvobození uvedená v odstavci 1 se nevztahují na poskytování zaopatření a přístřeší. Osvobození, uvedené v odstavci 1, č. 1a, platí také pro dodávky umělých součástí lidského těla, výkony k jejich opravě a pod.
(3) Nositeli, resp. náhradními nositeli veřejnoprávního sociálního pojištění jsou:
1. nositelé veřejnoprávního pojištění úrazového, jako Úrazová pojišťovna dělnická v Praze, Úrazová pojišťovna dělnická v Brně, úrazová zaopatření u Československých státních drah, Československé pošty a Československé tabákové režie;
2. nositelé veřejnoprávního pojištění nemocenského, po případě invalidního a starobního, jako nemocenské pojišťovny zřízené podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., ve znění právních předpisů jej měnících a doplňujících, svazy nemocenských pojišťoven, Ústřední sociální pojišťovna, Léčebný fond veřejných zaměstnanců, Léčebný fond poštovních zaměstnanců, Kněžská nemocenská pokladna v Přerově, Nemocenská pojišťovna Československých státních drah, revírní bratrské pokladny a Ústřední bratrská pokladna, dále i vnitřní zařízení zaměstnavatelů, jejichž zaměstnanci jsou podle platných předpisů vyňati z povinného pojištění nemocenského, po případě invalidního a starobního;
3. nositelé veřejnoprávního pojištění pensijního, jako Všeobecný pensijní ústav v Praze se svými úřadovnami, náhradní pensijní ústavy podle zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb., ve znění právních předpisů jej měnících a doplňujících, Pensijní ústav soukromých drah v Brně, Provisní fond poštovních zaměstnanců, Invalidní fond poštovních zaměstnanců a samostatná pensijní zařízení některých soukromých drah podle vládního nařízení ze dne 9. února 1933, č. 33 Sb.
(4) Veřejnými léčebnými ústavy jsou takové, které plní úkoly veřejné zdravotní správy a jsou povinny přijímati nemocné nehledíc na jejich příslušnost, náboženství a schopnost platiti. Veřejnými ošetřovacími ústavy jsou takové, které plní úkoly veřejné zdravotní správy a při nichž není v popředí tak ráz léčebný jako spíše ráz ošetřovací (veřejné porodnice a nalezince, ústavy pro slabomyslné a pod.). Všeobecnou třídou jest rozuměti tu třídu, na níž se za léčení nebo za ošetřování vybírá nejnižší, předem stanovená sazba.
(5) Lázeňskými podniky jsou:
1. veškerá léčebná lázeňská zařízení (na př. lázeňské ústavy, lázeňská sanatoria) k využití přírodních léčivých prostředků (léčivého zřídla, slatiny, bahna či jiného přírodního léčivého produktu nebo léčivého podnebí),
2. zařízení, která lázeňské léčení jen podporují (na př. fysiotherapeutická zařízení, ústavy dietetické, ústavy ubytovací), pokud již jsou anebo budou úředně povolena.