Čl. 18.
Průkaz vývozu.
(1) Zaslání do ciziny (čl. 16, č. 2) nutno prokázati zasílacími doklady (nákladním listem, poštovním lístkem podacím, konossementem a pod. nebo jejich duplikáty). Podnikatel je povinen míti tyto doklady stále připraveny k přezkoušení finančním orgánem.
Neobdrží-li podnikatel žádné zasílací doklady (na př. když nepověří sám dopravního podnikatele zasláním do ciziny), může vývoz prokázati tímto způsobem:
1. při členěném obchodu (§ 2, odst. 4 vládního nařízení): vývozním potvrzením svého dodavatele nebo zasílajícího podnikatele. Z něho musí býti patrny aspoň druh a množství předmětů, den vývozu a způsob dopravy;
2. při předání nebo zaslání tuzemskému daňově oprávněnému zmocněnci cizozemského odběratele (čl. 16, č. 2, druhá věta): vývozním osvědčením (odstavce 3 a 4).
(3) Oprávnění (čl. 16, č. 2, druhá věta) k vydávání vývozních osvědčení dává
skupinám zmocněnců: ministerstvo financí,
jednotlivým zmocněncům: příslušný finanční úřad II. stolice po přezkoušení spolehlivosti takového zmocněnce.
Vývozní osvědčení zmocněnců, jimž finanční úřad II. stolice dal oprávnění, platí jen tehdy, je-li v nich uvedeno opatření (úřad, datum a číslo), kterým bylo oprávnění dáno.
(4) Ve vývozním osvědčení jest povinen zmocněnec je vystavující osvědčiti vývoz a zároveň uvésti: předmět podle jeho v obchodě obvyklého označení a množství, počet nákladových kusů, způsob jejich zabalení, značky a čísla, den zaslání nebo dopravení do ciziny a vývozní místo, kam se předmět vyváží.