V.
Právní hodnocení Ústavního soudu
12. Ve věci samé Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
13. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyložil, že přichází-li v úvahu možnost ústavně konformního výkladu napadeného ustanovení, má tento přednost před kasací napadeného ustanovení. K tomuto postupu vycházejícímu z principu minimalizace zásahu přistoupil Ústavní soud i tentokrát, a to přesto, že si byl plně vědom toho, jak zákonodárce při přijímání napadené právní úpravy postupoval záměrně tak, aby obešel judikaturu Ústavního soudu a pokusil se do přijímané právní úpravy prosadit svoji vůli bez ohledu na vysokou míru rizika, že tato právní úprava nebude ústavně konformní. Ústavní soud ani v tomto případě však nehodlá vést diskusi se zákonodárcem, přísluší mu toliko kontrola ústavnosti norem, které jsou mu k takové kontrole oprávněnými navrhovateli navrženy. V této věci pak má Ústavní soud za to, že interpretativní výrok umožní navrhovateli v řízení, které je před ním vedeno, rozhodnout v ústavně konformních intencích, jež popisuje ve svém návrhu. Obdobně budou moci v analogických situacích rozhodovat i ostatní obecné soudy.
14. Ve stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 ze dne 12. září 2006 (ST 23/42 SbNU 545) *) Ústavní soud vyložil, proč za ústavně konformní považuje takový výklad ustanovení § 87 až 89 exekučního řádu, při němž "ustanovení § 87 až 89 exekučního řádu nelze interpretovat bez souvislostí vyplývajících z obecné úpravy nákladů řízení o výkon rozhodnutí (tj. z ustanovení § 270 a 271 o. s. ř.), neboť vystihují očividně jen zvláštnosti exekučního řízení s tím, že jinak se uplatní důsledky obecné subsidiarity občanského soudního řádu (§ 52 odst. 1 exekučního řádu)".
15. Ústavní soud se poté zabýval otázkou, zda kautely vyřčené Ústavním soudem pro určení odměny exekutora ve stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 dopadají na napadené znění § 89 věty druhé exekučního řádu, jež bylo do právního řádu vneseno zákonem č. 347/2007 Sb., účinným po citovaném stanovisku pléna Ústavního soudu.
16. Ústavní soud v nyní souzené věci akceptuje argumentaci, že "Ústavní soud ve své judikatuře v případě napětí mezi ústavně konformním a originálním (subjektivním) výkladem přiznal prioritu prvnímu z nich [nález sp. zn. Pl. ÚS 36/01 ze dne 25. 6. 2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.)"] **). Z uvedené maximy vychází i v posuzované věci. Větu druhou § 89 exekučního řádu nutno tudíž interpretovat v návaznosti na větu první předmětného ustanovení, tj. v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi odvislá od posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce." (srov. obiter dictum nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. května 2009).
17. Ústavní soud tak i v tomto případě dovozuje, že "při takové interpretaci zůstávají zachovány všechny kautely, jež Ústavní soud pro stanovení odměny exekutora ve své předchozí judikatuře vytyčil" (srov. i obiter dictum nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. května 2009).
18. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/02 ze dne 2. října 2002 (N 117/28 SbNU 25; 476/2002 Sb.) Ústavní soud vyslovil, že "záměry zákonodárce, pokud nejsou vyjádřeny v přiměřené formě a rozsahu v samostatné právní normě (zákoně) jako motivy zákonodárcova jednání, na její obsah a platnost (účinnost) nemají vliv ...". Ústavnímu soudu je přitom známo stanovisko přednesené dne 19. 10. 2007 na 22. schůzi Poslanecké sněmovny v rámci druhého čtení vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (sněmovní tisk 178) ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem k otázce odměňování exekutora v případě nemajetnosti dlužníka (srov. http://www.psp.cz/eknih/2006 ps/stenprot/022schuz/s022131 .htm). Pokud by i toto stanovisko bylo relevantním vyjádřením originální intence zákonodárce, akceptuje Ústavní soud v nyní souzené věci argumentaci, že »je zřejmé, že se tato odchyluje od ... "mantinelů" obsažených v judikatuře Ústavního soudu« (srov. obiter dictum nálezu Ústavního soud sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. května 2009).
19. Ústavní soud dospěl poté k závěru, že navrhovatel navíc nebude napadené ustanovení interpretovat a aplikovat izolovaně od ostatních ustanovení exekučního a občanského soudního řádu.
20. Ústavní soud uzavřel, že neshledal důvody ke zrušení ustanovení § 89 věty druhé zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 347/2007 Sb., a proto návrh podle ustanovení § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zamítl.
------------------------------------------------------------------
*) pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 42, stanovisko č. 23, str. 545
**) pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 26, nález č. 80, str. 317, vyhlášen pod č. 403/2002 Sb.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r.
******************************************************************