Článek 4
Daňový domicil
1. Pro účely této Smlouvy výraz "osoba mající bydliště nebo sídlo v jednom ze smluvních států" označuje jakoukoli osobu, jejíž pozůstalost nebo dar podléhá podle právních předpisů tohoto státu zdanění v tomto státě z důvodu jejího bydliště, sídla, nebo místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje jakoukoli osobu, jejíž pozůstalost nebo dar podléhá zdanění v tomto státě pouze ve vztahu k majetku tam umístěnému.
2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1 bydliště v obou smluvních státech, bude její postavení určeno následovně:
a) předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom státě, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určen stát, ve kterém má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má podle ustanovení odstavce 1 sídlo v obou smluvních státech, předpokládá se, že má sídlo v tom státě, ve kterém se nachází místo jejího skutečného vedení.