1.1 Organizační struktury
(1) Státní podniky se budou zakládat především z dosavadních národních podniků, oborových podniků a dalších státních hospodářských organizací výrobní základny, které dosud samostatně realizují výsledky své hospodářské činnosti, hospodaří podle zásad podnikového chozrasčotu, vystupují v hospodářských vztazích svým jménem, nesou majetkovou odpovědnost z těchto vztahů a jsou takto zapsány v podnikovém rejstříku.
(2) V případě dosavadních koncernů se mohou státní podniky zakládat z jejich organizačních jednotek (koncernových podniků a koncernových účelových organizací), případně koncernu jako celku.
(3) V případech vyžadovaných celospolečenským zájmem mohou být zakládány státní podniky z odštěpných nebo místně odloučených závodů dosavadních podniků.
(4) V případech vyžadovaných celospolečenským zájmem mohou vznikat státní podniky spojováním (to je slučováním a splýváním) dnešních závodů, podniků, případně dalších organizací nebo jejich částí (organizací nebo částí organizací vnitřního a zahraničního obchodu v souladu s obecně závaznými předpisy a ostatních organizací oběhové základny, organizací výzkumně vývojových, projekčních, inženýrských apod.). Strukturní jednotky takto vzniklých státních podniků ztrácejí svou dosavadní právní subjektivitu. Rozsah jejich kompetencí (např. jménem podniku vstupovat do hospodářských závazků, disponovat vydělenou částí majetku, uzavírat úvěrové vztahy s bankou, tvořit fondy apod.) určí ve své pravomoci řídící orgány nově vytvořeného státního podniku.
(5) Nové státní podniky je třeba zakládat s ohledem na cíle perspektivního rozvoje výrob, které jsou nositeli intenzifikace a modernizace čs. ekonomiky. To ve svých důsledcích na druhé straně znamená organizačně řešit také útlum neperspektivních a neefektivních výrob. Perspektivnost nového státního podniku z národohospodářského hlediska bude hlavním kritériem při rozhodování o vyrovnávání rozdílů mezi podniky v odepsanosti jejich základních fondů a ve vybavenosti obratovým fondem.
Státní podniky se budou zakládat tak, aby při uspokojování společenských potřeb na určeném úseku činnosti dosahovaly nejvyšší efektivnosti a byly schopny realizovat koncepce svého dlouhodobého rozvoje v podmínkách úplného chozrasčotu a samofinancování a v případě zapojení do mezinárodní dělby práce konkurovat na zahraničních trzích. Těmto požadavkům na uplatnění principu efektivnosti a chozrasčotu musí být organizační struktury a formy podřízeny. Působnost nově vznikajících státních podniků a rozmístění jejich strukturních jednotek nelze omezovat pouze na území některé z republik nebo některých krajů či okresů.
(6) Spojováním dosavadních závodů, podniků a organizací budou státní podniky vznikat:
a) z dosavadních VHJ (zpravidla koncernů), pokud jejich podniky mají vysoký podíl vzájemných technologických vazeb; nebudou spojovány ty podniky, organizace, popř. závody, které nejsou do vnitřních technologických vazeb v dosavadní VHJ výrazně zapojeny a které svou produkcí uspokojují širší okruh odběratelů mimo rámec dosavadní VHJ;
b) z dosavadních VHJ nebo obdobně postavených organizací zabezpečujících provoz a rozvoj rozsáhlých, jednotně řízených technických soustav (např. energetických či dopravních sítí), jejichž chozrasčot lze uzavřít pouze na úrovni celé soustavy, nebo pokud tyto dosavadní VHJ vyžadují vyšší stupeň celospolečenské kontroly (např. obrana); nebudou spojovány podniky, účelové organizace, popř. závody, které zabezpečují provoz a rozvoj technicky nebo ekonomicky oddělitelných částí nebo specializovaných činností těchto soustav, popř. na jejichž činnosti provoz nebo rozvoj těchto soustav bezprostředně nezávisí;
c) spojením dosavadních podniků a organizací, resp. jejich složek do nového, komplexně vybaveného státního podniku, včetně útvarů zahraničního obchodu, výzkumu, projekce, inženýrských činností apod., vytvořeného zpravidla na základě kombinátního principu organizace výroby s cílem dosáhnout vysokého stupně koncentrace a specializace výroby v souvislosti s vnitřními potřebami národního hospodářství nebo se zapojením do mezinárodní dělby práce.
(7) Spojováním budou státní podniky vytvářeny pouze na základě organicky propojených výrobních a vědeckovýzkumných programů a nikoliv na základě mechanického uplatnění oborového principu organizace.
Na státní podniky nelze proto mechanicky jako celek převádět zejména
- odvětvově a oborově organizované koncerny, trusty podniků a kombináty, jejichž rozčlenění je nezbytné pro rozvoj iniciativy podniků a odstranění neodůvodněného monopolu zvláště ve výrobě spotřebního zboží,
- VHJ typu oborových podniků s územně rozptýlenými, organicky nepropojenými velkými nebo výrobkově specializovanými organizačními jednotkami,
- všechny druhy VHJ vytvořené neorganicky z podniků s rozdílným výrobním programem,
- podniky služeb a ostatní podniky řízené národními výbory, administrativně soustřeďující v daném obvodu (okresu, místě) různorodé služby nebo činnosti, u nichž přichází v úvahu osamostatnění zejména velkých závodů jako autoopraven, průmyslových závodů, čistíren apod. na jedné straně a zabezpečení některých služeb, zejména ztrátových, formou ekonomického pronájmu nebo individuálního zapojení na straně druhé,
- hospodářské jednotky administrativně centralizující řízení velkých organizací na úrovni federace, republik nebo krajů, zejména v potravinářském průmyslu, obchodu a službách.
(8) Dosavadní generální ředitelství trustů jako státní hospodářské organizace budou zrušena zároveň se zánikem trustů jako VHJ.
(9) Organizační druhy státního podniku nebudou obligatorně stanoveny. Státním podnikem mohou být výrobní podniky, organizace vnitřního a zahraničního obchodu (s výjimkou podniků zahraničního obchodu a organizací zahraničního obchodu typu akciových společností), vědeckovýzkumné ústavy a jiné organizace nebo jednotky vědeckovýzkumné základny, inženýrské a projektové organizace, výrobní a vědeckovýrobní sdružení, koncerny apod. Strukturní jednotky státních podniků druhu sdružení, koncernu, kombinátu apod., mohou mít název sdružený podnik, koncernový podnik apod., avšak nebudou mít postavení státního podniku s vlastní právní subjektivitou. Státní podnik má bez ohledu na svou velikost a vnitřní organizační uspořádání postavení druhého stupně řízení. Mezi ním a jednotným národohospodářským centrem, které představuje první stupeň řízení, nemůže stát žádný další řídící mezičlánek.
(10) Nově vznikající státní podniky mohou na základě dobrovolnosti účelově sdružovat své prostředky nebo činnosti s jinými organizacemi. Tím se nemění jejich právní subjektivita ani jejich přímý vztah ke státnímu plánu, státním rozpočtům a rozpočtům národních výborů.
(11) Organizace vědeckovýzkumné základny a jiné účelové organizace (pro projekci, výpočetní služby, investorskou, obchodní a poradenskou činnost, technický rozvoj apod.) sloužící většímu počtu podniků mohou být buďto převedeny na státní podniky, nebo budou jednotkami vzniklými různými formami dobrovolného sdružování, včetně vytváření akciových společností.
(12) Zrušení dosavadních státních hospodářských organizací a založení nových státních podniků provede příslušný státní orgán v souladu s dosavadními právními předpisy a ustanoveními zákona o státním podniku, který nabude účinnosti k 1. 7. 1988.