§ 61.
Za dávku a za tresty peněžité ručí:
1. všichni, jimž již na základě zákona o os. daních ručení je uloženo (§ 157, odst. 6., §§ 263, 266, zák. o os. daních), v rozsahu v těchto ustanoveních vymezeném;
2. všichni, kdož se dopustili zkrácení neb zatajení dávky ve smyslu čl. III. § 3, odst. 1., cís. nař. ze dne 16. března 1917, čís. 124 ř. z.; anebo jakýmkoliv jiným způsobem takového jednání neb opomenutí se vědomě zúčastnili, bez rozdílu, byli-li s ohledem na toto jednání neb opomenutí potrestáni čili nic;
3. všichni, kdož po 1. srpnu 1914 od osoby dávkou povinné nabyli, ať bezplatně, ať bez přiměřené úplaty, ať jednáním tento způsob nabytí zastírajícím, peníze neb jiné dávce zásadně podrobené jmění, pokud hodnota jednotlivě 1 000 Kč přesahuje, avšak ten za částku dávky na hodnotu převedeného majetku poměrně vypadající: příjemce může však dokázav bezelstné spotřebení, obmeziti ručení na obohacení ještě zbývající.
Dále odpadá ručení, dokáže-li se že převodem ve smyslu odstavce předchozího bylo učiněno zadost zákonné povinnosti, anebo že se jedná o obvyklé dary příležitostné.