§ 42.
Dávkou z majetku jsou povinny:
1. Všechny podniky podrobené veřejnému účtováni, tuzemské i cizozemské, podléhající zásadně dani výdělkové podle II. hlavy zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z., a to i když jsou osvobozeny od této daně nebo požívají berních výhod.
2. Tuzemské i cizozemské společnosti s ručením obmezeným podle zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. z., bez ohledu na výši kapitálu základního.
K čís. 1. a 2.: Tuzemské subjekty podléhají dávce co do veškerého majetku, cizozemské pak co do majetku v tuzemsku.
Jmění tuzemských právních subjektů v cizině ležící nepodléhá dávce z majetku jen tenkráte, je-li podrobeno v cizině dávce stejného druhu a jestliže cizí státy postupují co do stejného, v tuzemsku ležícího majetku subjektů cizozemských podle zásad vzájemnosti. Průkaz o těchto okolnostech podá strana.
3. Ostatní právnické osoby, i cizozemské, na př. korporace soukromého i veřejného práva, spolky, veřejné fondy, nadace, církve, řády, kongregace, benefice, náboženské obce, právovárečná měšťanstva, které v tuzemsku sídlo neb aspoň jakékoliv jmění mají, v témže rozsahu jako v čís. 1. a 2. stanoveno.
Veřejné obchodní a komanditní společnosti, jakož i neodevzdané pozůstalosti, nepovažují se v tomto případu za osobu právnickou (§ 2, č. 3.).