§ 22.
Při srovnávání (§ 20) dlužno vždy srovnati celé jmění konečné s celým jměním počátečným.
Podléhá-li však přírůstek na majetku jen částečně dávce (§ 2, čís. 1., odst. 2., a čís. 2.), lze srovnávati jmění počátečné jen potud, pokud se skládá ze součástek odpovídajících jmění konečnému.
Jsou-li v případě § 7, odst. 1., čís. 1., tohoto zákona poměry domácnosti dne 1. března 1919 jiné, než 1. ledna 1914 nebo v čas pozdější (§ 25), sloučí a rozloučí se jmění jednotlivých osob, které podle stavu 1. ledna 1914 nebo v čas pozdější (§ 25) v úvahu přicházejí, tak, aby jmění počátečné skládalo se ze jmění týchž osob jako jmění konečné.
Ke zjištění přírůstku na majetku neodpočítá se ani u dávajícího, ani se nepřipočítá u přijímajícího kapitálová hodnota vyživovacích příspěvků mezi rodiči a dětmi nebo mezi manžely (§ 157, odst. 5., zák. o os. daních), ani tenkráte, mají-li tyto požitky povahu práva majetkového.