§ 13.
Jmění výdělečné zahrnuje veškeré majetkové předměty a práva, včetně t. zv. vlastnictví hor a nafty, které slouží provozování podniku výdělečného nebo zaměstnání k zisku směřujícího, jež nespadají pod ustanovení § 11.
Za obecnou hodnotu pokládá se ona cena prodejní, které lze za předpokladu dalšího provozování podniku ve volném obchodu za celý podnik dosíci; nehledíc k výhradě této, platí při oceňování částí jmění výdělečného, spadajících pod ustanovení §§ 11, 12, 14 až 17, ustanovení těchto paragrafů, při oceňování částí jmění výdělečného jiného druhu cena prodejní.
Cena tržní nebo bursovní pokládá se za cenu prodejní.
Výjimky platí v těchto případech:
I. Podle ceny nabývací oceňuje se:
a) v roce 1919 nakoupené zboží, pokud tato cena jest vyšší než cena prodejní;
b) suroviny, pomocné a spotřební hmoty, pokud se ve vlastní výrobě zpracují.
II. Podle ceny výrobní započítají se polotovary v počátečním období zpracování; do této ceny patří přímé náklady výrobní s patřičným podílem na všeobecných nákladech výrobních včetně amortisace ze zařízení k výrobě trvale věnovaného.
III. Vláda se zmocňuje, aby podle potřeby stanovila u nejdůležitějších odvětví průmyslových pro stroje a zařízení pomůcky oceňovací; odhadní komisi jest však vyhrazeno právo od hodnot takto vyšetřených se odchýliti, ospravedlňují-li okolnosti ocenění vyšší nebo nižší.
IV. Čisté jmění výdělečné, t. j. jmění podle stavu a hodnoty dne 1. března 1919 po srážce dluhů s tímto majetkem souvisejících (§ 18) započte se 70 %.