§ 12.
Majetek domovní zahrnuje stavební plochu, budovy na ní, včetně budov vedlejších, k budovám náležející, dvory s budovami spojená práva a oprávnění, jakož i příslušenství.
Ustanovení § 11, odst. 2. a 3., platí tu obdobně.
Pomůckou pro zjištění obecné (prodejní) ceny jest u budov obytných, nalézajících se v místech, která podle § 1, lit. a), zákona ze dne 9. února 1882, čís. 17 ř. z., podléhají zcela dani činžovní, zdanitelný čistý výnos podle § 6 cit. zák., u ostatních budov obytných užitková hodnota ve smyslu § 164, odst. 1., zák. o os. daních, a to podle stavu let činžovních 1913/1914, případně roku 1913, srazí-li se z takto zjištěného výnosu (užitkové hodnoty) na základě tohoto výnosu (užitkové hodnoty) předepsaná neb vypočtená plná státní daň s vedlejšími závazky.
Obecná (prodejní) cena stanoví se průměrně 25násobným výnosem (užitkovou hodnotou) zjištěným podle předchozího odstavce. Cena podle stavu a hodnoty dne 1. března 1919 zjistí se průměrně přirážkou 60 % k ceně první. K oběma cenám zjištěným podle předchozího odstavce připočte se hodnota berní výhody nebo berního osvobození v rozhodné době. Odhadní komisi jest však vyhrazeno právo od obou takto vyšetřených hodnot se odchýliti, ospravedlňují-li okolnosti ocenění vyšší nebo nižší.
Vláda se zmocňuje, aby podle potřeby stanovila pro budovy obytné nebo budovy sloužící k jiným účelům, než k obýváni (na př. výrobě zemědělské, průmyslové a pod), jiné pomůcky oceňovací; jinak platí táž výhrada jako v poslední větě předcházejícího odstavce.
Náleží-li budova jinému, než vlastníku místa, na němž stojí, připočte se každému přiměřená část úhrnné hodnoty budovy a pozemku.