Příloha č. 1
Postup pro hodnocení ekologického rizika
1. Nebezpečnost se určuje na jednom z těchto subjektů:
a) populace živočišného nebo rostlinného druhu,
b) společenství druhů a jejich interakci v jednotlivých složkách životního prostředí,
c) modelový ekosystém sestávající z několika společenství podle písmene b),
d) modelový region s více ekosystémy podle písmene c).
2. Hodnocení vztahu dávka - odpověď vychází z předpokladu prahového účinku. Cílem analýzy je nalezení koncentrace, při které není pozorován nežádoucí účinek, (dále jen "NOEC"), případně účinné koncentrace, při které se projeví účinek u x % sledované populace, (dále jen "ECX"). Obě hodnoty jsou v případě, že nejistoty spojené s jejich odhadem jsou kvantifikovatelné, vynásobeny faktory nejistoty (dále jen "UF"). Tyto hodnoty jsou kvantitativními parametry pro charakterizaci ekologického rizika.
Prvním krokem hodnocení expozice je odhad pravděpodobné lokální koncentrace látky (dále jen "PECL") v jednotlivých složkách životního prostředí podle následujícího schematu:
+------------------------------+------------------------------+
| SYSTÉM | MÉDIUM |
+------------------------------+------------------------------+
| Vodní (aquatický) | povrchová voda |
| +------------------------------+
| | sediment |
+------------------------------+------------------------------+
| Suchozemský (terrestrický) | půda |
| +------------------------------+
| | podzemní voda |
+------------------------------+------------------------------+
| Ovzduší | vzduch |
+------------------------------+------------------------------+
3. K odhadu hodnot PECL se ve složkách používají údaje získané
a) z emisních inventur,
b) z výsledků monitoringu (ovzduší, vod, půd, potravních řetězců),
c) z modelových výpočtů.
Z hodnot PECL jsou odhadovány regionální koncentrace látky (dále jen "PECR") vystihující distribuci a osud látky po vstupu do prostředí. Vychází se z předpokladu ustálených koncentrací látky v jednotlivých složkách a z bilance přestupu hmoty mezi nimi. Hodnoty PECL a PECR jsou, v případě, že nejistoty spojené s jejich odhadem jsou kvantifikovatelné, vynásobeny hodnotami UF.
4. Charakterizace ekologického rizika se skládá z kvantitativních parametrů a kvalitativní diskuse nepřesností a nejistot spojených s jejich stanovením nebo odhadem. Základem kvantitativní charakterizace jsou následující poměry hodnot popsaných v bodech 2 a 3.
Za předpokladu, že faktory nejistoty jsou řádově shodné, rozlišují se tyto situace:
a) poměry PECL/NOEC a PECR/NOEC nebo poměry PECL/ECX a PECR/ECX jsou rovné nebo menší než 1; tato situace opravňuje k závěru, že další informace o látce, její další zkoušky a případná opatření na snížení rizika nejsou potřebná,
b) poměry PECL/NOEC a PECR/NOEC nebo poměry PECL/ECX a PECR/ECX jsou větší než 1; tato situace opravňuje k závěru, že další informace o látce, její další zkoušky a případná opatření na snížení rizika jsou potřebná.
5. Kvantitativní část charakterizace rizika uvedenou v bodě 4 doplňuje popis nepřesností a nejistot v krocích uvedených v bodech 1 až 3.
6. V případě, že faktory nejistoty jsou řádově odlišné, je nutno provést opakování kroků uvedených v bodech 2 a 3.
------------------------------------------------------------------