§ 25a
(1) Osoba omezená na svobodě vojenským policistou nesmí být podrobena mučení nebo krutému, nelidskému anebo ponižujícímu zacházení a nesmí s ní být zacházeno takovým způsobem, který nerespektuje lidskou důstojnost. Vojenský policista, který se stane svědkem takového zacházení, má povinnost přijmout opatření k zamezení takovému zacházení a oznámit je bezodkladně svému nadřízenému.
(2) Osoba omezená na svobodě vojenským policistou má právo zajistit si právní pomoc a mluvit s právním zástupcem bez přítomnosti třetí osoby. V takovém případě poskytne vojenský policista k zajištění právní pomoci neprodleně nezbytnou součinnost.
(3) Osoba mladší 15 let musí mít právního zástupce od prvního úkonu prováděného vůči ní jinak než utajovaně podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže nebo trestního řádu z důvodu, že je zjišťováno a objasňováno, zda spáchala čin jinak trestný.
(4) Osoba Vojenskou policií omezená na svobodě má právo nechat se ošetřit nebo vyšetřit lékařem podle svého výběru; to neplatí pro vyšetření provedené lékařem za účelem zjištění, zda lze osobu umístit do policejní cely nebo je nutno ji z ní propustit. Vojenská policie za účelem ošetření nebo vyšetření umožní přístup lékaře k této osobě.