§ 40
(1) Sirotčí důchod náleží dítěti (i osvojenci) zemřelého pracujícího (důchodce).
(2) Sirotčí důchod náleží, pokud zvláštní předpisy 8) nestanoví jinak, také dítěti, jestliže zemřel pracující (důchodce), který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů a dítě bylo v době jeho smrti na něj převážně odkázáno výživou, kterou dítěti nemohou ze závažných příčin zajistit jeho rodiče.
(3) Sirotčí důchod náleží do skončení povinné školní docházky dítěte. Poté náleží sirotčí důchod nejdéle do 26. roku věku, jestliže dítě
a) se soustavně připravuje na budoucí povolání předepsaným výcvikem anebo studiem, nebo
b) nemůže se připravovat na budoucí povolání nebo být zaměstnáno pro nemoc, nebo
c) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno se soustavně připravovat k budoucímu povolání anebo je schopno se k němu připravovat jen za mimořádných podmínek, anebo
d) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno vykonávat soustavné zaměstnání nebo výkon takového zaměstnání by vážně zhoršil jeho zdravotní stav.
(4) Po skončení povinné školní docházky se sirotčí důchod nevyplácí, má-li dítě vlastní hrubý měsíční příjem vyšší než 620 Kčs. 9)
(5) Nárok na sirotčí důchod zaniká osvojením dítěte; nárok se obnovuje zrušením osvojení nebo smrtí osvojitele, jestliže dítě nemá po něm nárok na sirotčí důchod.
(6) Výplata sirotčího důchodu může být zastavena, uzavře-li poživatel sirotčího důchodu sňatek a je-li v rodině hrubý příjem na osobu vyšší než příjem uvedený v odstavci 4.
------------------------------------------------------------------
8) § 10 odst. 3 zákona č. 50/1973 Sb.
9) Nařízením vlády ČSSR č. 106/1979 Sb., kterým se zvyšuje hranice příjmů přípustné pro poskytování některých sociálních dávek na děti, byla tato částka od 1. října 1979 zvýšena na částku 780 Kčs.