§ 152
(1) Výše plného starobního důchodu pracujících, kteří splnili podmínky pro nárok na tento důchod před 1. lednem 1976, jsou po vzniku nároku na plný starobní důchod nepřetržitě zaměstnáni k 31. prosinci 1975 a nepobírali starobní důchod ani jeho část, se posuzuje podle tohoto zákona.
(2) Nárok na důchod podle předchozího odstavce se zvyšuje za dobu dalšího zaměstnání
a) vykonávaného před 1. lednem 1976 podle dosavadních předpisů,
b) vykonávaného po 31. prosinci 1975 podle tohoto zákona (§ 21).
Ustanovení § 23 odst. 6 platí i tu.
(3) Starobní důchod (odstavec 1) i jeho zvýšení za dobu dalšího zaměstnání se vypočte z průměrného měsíčního výdělku zjištěného před rokem, v němž pracující skončil zaměstnání (§ 14 odst. 3), pokud je tento výpočet pro něj výhodnější.
(4) Jestliže je to pro pracujícího, který jinak splňuje podmínky uvedené v odstavci 1, výhodnější, stanoví se výše starobního důchodu podle dosavadních předpisů; ustanovení odstavců 2 a 3, § 23 odst. 3 a 4 a § 137 odst. 3 platí i tu.
(5) Výše plného starobního důchodu pracujících, kteří splnili podmínky pro nárok na tento důchod před 1. lednem 1976, nesplňují však ostatní podmínky uvedené v odstavci 1, se posuzuje podle dosavadních předpisů. Nárok na důchod za dobu dalšího zaměstnání se zvyšuje podle odstavce 2 a zvýšení se vypočte z průměrného měsíčního výdělku, z něhož byl vyměřen starobní důchod; byl-li však pracující po vzniku nároku na starobní důchod nepřetržitě zaměstnán a pobíral starobní důchod nebo jeho část, považuje se 31. prosinec 1975 za den skončení zaměstnání pro zjištění průměrného měsíčního výdělku, pokud to při pobírání starobního důchodu nebo jeho části dosavadní předpisy umožňovaly a jestliže to je pro pracujícího výhodnější. Ustanovení § 23 odst. 3 a 4, pokud jde o nejvyšší výměru starobního důchodu spolu se zvýšením za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod, platí i tu.