§ 35
1. Strana, vůči níž byl nárok uplatněn, je povinna jej posoudit a straně, která jej uplatnila, dát věcnou odpověď (uznat nebo odmítnout plné nebo částečné uspokojení nároku), a to neprodleně, rozhodně ne později než ve lhůtě stanovené smlouvou. Není-li taková lhůta ve smlouvě stanovena, musí být věcná odpověď zaslána bez prodlení, nejpozději však v průběhu 90 dnů, a v případě, že jde o zaplacení penále, v průběhu 60 dnů ode dne uplatnění nároku.
2. Jestliže strana, vůči níž byl nárok uplatněn, nedá věcnou odpověď ve lhůtě podle odstavce 1 tohoto paragrafu a strana, která jej uplatnila, podá žalobu u rozhodčího soudu před tím, než obdržela odpověď, nese poplatky za rozhodčí řízení bez ohledu na výsledek sporu strana, která na uplatnění nároku neodpověděla. Toto ustanovení se nevztahuje na případy uvedené v odstavci 3 tohoto paragrafu.
3. Jestliže strana, vůči níž byl nárok uplatněn nemůže dát z technických důvodů věcnou odpověď ve lhůtě podle odst. 1 tohoto paragrafu, může navrhnout straně uplatňující nárok, aby tato lhůta byla prodloužena do určitého dne.
4. Jestliže strana, která uplatnila nárok, nesouhlasí s návrhem strany, vůči níž byl nárok uplatněn, na prodloužení lhůty pro věcnou odpověď k posouzení nároku a podá žalobu u rozhodčího soudu, o poplatcích za rozhodčí řízení rozhodne rozhodčí soud podle výsledku sporu.
5. Jestliže strana, která uplatnila nárok, souhlasí s prodloužením lhůty pro věcnou odpověď, avšak strana, vůči níž byl nárok uplatněn, nedá odpověď v dohodnuté lhůtě a předkládající strana podá žalobu u rozhodčího soudu, poplatky za rozhodčí řízení se uloží bez ohledu na výsledek sporu straně, která nedala věcnou odpověď.