§ 2
Přestupy z národního (veřejnoprávního) důchodového pojištění do veřejného pensijního zaopatření
(1) Osobám, které přestoupily z národního (veřejnoprávního) důchodového pojištění do veřejného pensijního zaopatření, se započítává do doby rozhodné pro nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy a pro jejich výměru doba
a) pojištění získaná v národním důchodovém pojištění a v bývalém veřejnoprávním důchodovém pojištění (§ 267 odst. 2 zákona),
b) pracovní neschopnosti, v níž měl pojištěnec nárok na dávky nemocenského pojištění [§ 61 odst. 2 písm. d) zákona],
c) dříve započtená ve veřejném pensijním zaopatření.
(2) Doby pojištění a náhradní doba se započítávají plně zaměstnancům ustanoveným se služebním platem (bez výchovného) do 72 000 Kčs ročně a příslušníkům ozbrojených sborů. Zaměstnancům ustanoveným se služebním platem přes 72 000 Kčs ročně se započítávají tyto doby plně, jen pokud jejich úhrn nepřesahuje 20 let; z přesahující doby se započítávají jen čtyři desetiny.
(3) Započtení se provede ke dni, kdy se pojištěnec stal veřejným zaměstnancem, při ustanovení se zpětnou platností ke dni doručení jmenovacího dekretu, a jde-li o vojenské osoby z povolání, ke dni rozhodnutí o jmenování. Zaniklo-li však národní (veřejnoprávní) důchodové pojištění k pozdějšímu dni, provede se započtení ke dni zániku pojištění; byl-li z tohoto pojištění přiznán starobní nebo invalidní důchod, provede se započtení ke dni zániku nároku na tento důchod.
(4) Ke dni započtení zanikají nároky na dávky z národního (veřejnoprávního) důchodového pojištění s výjimkou nároků na odškodnění za pracovní úrazy nastalé v době pojištění.
(5) Vznikne-li zaměstnanci ustanovenému se zpětnou platností nebo jeho pozůstalým zpětně nárok na odpočivný (zaopatřovací) plat z veřejného pensijního zaopatření, započtou se na něj částky, které jim již byly za tutéž dobu vyplaceny na dávkách národního důchodového pojištění.