Preambule
Smluvní strany
(i) uznávajíce, že při provozu jaderných reaktorů vzniká vyhořelé palivo a radioaktivní odpady a že při použití jiných jaderných technologií rovněž vznikají radioaktivní odpady;
(ii) uznávajíce, že na nakládání s vyhořelým palivem i na nakládání s radioaktivními odpady se vztahují stejné bezpečnostní cíle;
(iii) znovu potvrzujíce důležitost, kterou má pro mezinárodní společenství zajištění toho, aby pro bezpečnost při nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivními odpady byly plánovány a používány osvědčené postupy;
(iv) uznávajíce důležitost informování veřejnosti o problémech týkajících se bezpečnosti při nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivními odpady;
(v) přejíce si podpořit celosvětové rozšíření kultury jaderné bezpečnosti;
(vi) znovu potvrzujíce, že konečnou odpovědnost za zajištění bezpečnosti při nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivními odpady nese stát;
(vii) uznávajíce, že definování koncepce palivového cyklu náleží státu, přičemž některé státy považují vyhořelé palivo za cennou surovinu, která by mohla být přepracována, a jiné státy volí jeho ukládání;
(viii) uznávajíce, že s vyhořelým palivem a radioaktivními odpady vyloučenými z této úmluvy, neboť patří do vojenských nebo obranných programů, by mělo být nakládáno v souladu s cíli stanovenými v této úmluvě;
(ix) potvrzujíce, že pro zvyšovaní bezpečnosti při nakládání s vyhořelým palivem a s radioaktivními odpady je důležitá mezinárodní spolupráce s využitím dvoustranných a mnohostranných mechanismů a této podnětné úmluvy;
(x) vědomy si potřeb rozvojových zemí, a zejména nejméně rozvinutých zemí, a států s hospodářstvím v procesu transformace, jakož i potřeby zjednodušit stávající mechanismy pomoci při plnění jejich práv a povinností uvedených v této podnětné úmluvě;
(xi) přesvědčeny, že radioaktivní odpady by měly být, pokud se to slučuje s bezpečností při nakládání s takovými materiály, uloženy ve státu svého vzniku, a uznávajíce současně, že za určitých okolností by bezpečné a účinné nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivními odpady mohlo být podpořeno prostřednictvím dohod mezi smluvními stranami o použití zařízení jedné z nich ku prospěchu jiných stran, zvláště v případech, kdy odpad pochází ze společných projektů;
(xii) uznávajíce, že každý stát má právo zakázat dovoz cizího vyhořelého paliva a radioaktivních odpadů na své území;
(xiii) majíce na paměti Úmluvu o jaderné bezpečnosti (1994), Úmluvu o včasném oznamování jaderné nehody (1986), Úmluvu o pomoci v případě jaderné nebo radiační nehody (1986), Úmluvu o fyzické ochraně jaderných materiálů (1980), Úmluvu o předcházení znečišťování moří ukládáním odpadů a jiných látek ve znění pozdějších změn (1994) a jiných relevantních mezinárodních instrumentů;
(xiv) majíce na paměti zásady obsažené v "Mezinárodních základních bezpečnostních standardech pro ochranu proti ionizujícímu záření a pro bezpečnost zdrojů záření" (1996), v bezpečnostních zásadách MAAE "Zásady nakládání s radioaktivními odpady" (1995) a v existujících mezinárodních normách vztahujících se k bezpečnosti přepravy radioaktivních materiálů;
(xv) připomínajíce kapitolu 22 Agendy 21 přijaté Konferencí Organizace spojených národů o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992, která znovu potvrdila prvořadou důležitost bezpečného a ekologicky vhodného nakládání s radioaktivními odpady;
(xvi) uznávajíce požadavek posílit systém mezinárodní kontroly, zejména ve vztahu k radioaktivním materiálům, jak je uvedeno v čl. 1 odst. 3 Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování (1989);
se dohodly takto: