Článek IV
(K článku 3 úmluvy)
(1) Předměty nebo jiné majetkové hodnoty, které pochází z činu, za nějž hrozí soudem uložený trest, nebo byly prostřednictvím trestného činu získány, budou předány za účelem vydání poškozenému nebo jiného rozhodnutí soudu v dožadujícím státě, pokud je toto podle práva dožadujícího státu přípustné a nenastane-li situace, že
a) předměty jsou v dožádaném státě zapotřebí jako důkazy při řízení zahájeném před soudem nebo správním orgánem,
b) předměty podléhají v dožádaném státě zabavení nebo propadnutí nebo
c) na ně uplatňují právo třetí osoby.
(2) Pro žádost podle odstavce 1 není potřebné soudem nařídit zajištění.
(3) Dožádaný stát nebude při zajištění předmětů uplatňovat celní zástavní právo nebo jiné věcné ručení podle předpisů celního a daňového práva a zříká se tak navrácení těchto předmětů s tou výhradou, pokud by trestným činem poškozený vlastník předmětů tuto dávku dlužil sám.