§ 1
Ustanovení § 194 vojenského trestního zákona doplňuje se dalším odstavcem tohoto znění:
"(2) Kromě toho v době války propadne zběh trestu smrti zastřelením, uznal-li hlavní velitel pro vzmáhající se zběhnutí za nutné pohroziti tímto trestem i bez vyhlášení stanného práva a uprchl-li zběh přes tuto jemu známou pohrůžku od jakéhokoliv vojenského útvaru v úmyslu, aby se tím vyhnul službě v poli. To platí i tehdy, kdyby jinak zběh nemohl býti odsouzen k trestu smrti, poněvadž se sám dobrovolně dostavil anebo přihlásil (§ 195 a)."
Ustanovení § 294 vojenského trestního zákona se doplňuje dalším odstavcem tohoto znění:
"(2) V době války trestá se však zločin tento trestem smrti zastřelením, uznal-li hlavní velitel pro vzmáhající se sebepoškození za nutné i bez vyhlášení stanného práva pohroziti tímto trestem a dopustil-li se pachatel tohoto zločinu přes tuto jemu známou pohrůžku."
Ustanovení § 295 vojenského trestního zákona se doplňuje dalším odstavcem tohoto znění:
"(2) V době války trestá se zločin tento žalářem od pěti do deseti let, trestem smrti zastřelením však, uznal-li hlavní velitel pro vzmáhající se sebepoškození za nutné i bez vyhlášení stanného práva pohroziti tímto trestem a dopustil-li se pachatel tohoto zločinu přes tuto jemu známou pohrůžku."