§ 5.
1. Exekuční soud může k dlužníkovu návrhu odložiti exekuci nejdéle do 30. září 1919, pokud nejde o zabavení movitého jmění neb o nucené zřízení zástavního práva. Není to přípustno, byla-li již povolena platební lhůta podle §§ 1, 2 nebo 4 tohoto nařízení.
2. Pro odklad platí obdobně ustanovení § 1, odstavce 1 a 3 až 5.
3. Exekuce odložená podle § 5 nařízení ze tu podmínky § 1, odstavce 1. k dlužníkovu nádne 20. prosince 1917, z. ř. čís. 494, může, jsou-li vrhu dále odložena býti do 30. září 1920, pokud neprošla již před 31. prosince 1920 lhůta, na kterou byla odložena.
4. Přípustno jest, odložiti exekuci i pro pohledávky ze směnek a šeků. Kromě toho může i v případech § 4 a 4a) povolen býti odklad exekuce pro pohledávky, pro něž dle těchto ustanovení může povoleno býti příročí.
5. Vymáhající věřitel nemá nároku na náhradu nákladů vzešlých odloženou exekucí, odmítl-li mimosoudní, zřejmě odůvodněnou dlužníkovu žádost za poshovění a povolil-li soud odklad, jak bylo zaň žádáno mimosoudně.