1. Identifikace původce
Přítomnost Mycobacterium bovis (dále jen "M. bovis"), původce tuberkulózy skotu, v klinických a pitevních vzorcích lze prokázat vyšetřením obarvených nátěrů nebo imunoperoxidázovými technikami a potvrdit kultivací mikroorganismu na primární izolační půdě.
Pitevní materiál pro potvrzení M. bovis by se měl odebírat z patomorfologicky změněných mízních uzlin a parenchymatózních orgánů jako jsou plíce, játra, slezina, atd. Nevykazuje-li zvíře patomorfologické změny, vzorky k vyšetření a kultivaci by se měly brát ze zahltanových mízních uzlin, z mízních uzlin průdušnico-průduškových, meziplicních, povrchových tříselných, tj. nadvemenních, mízních uzlin spodní čelisti a některých okružních mízních uzlin a jater.
Určování izolovaných mykobakterií může být obvykle prováděno zjišťováním kultivačních a biochemických vlastností. Lze také použít polymerázovou řetězovou reakci (PCR) k detekci komplexu M. tuberculosis. Metody analýzy DNA mohou být rychlejší a spolehlivější než biochemické metody pro odlišení M. bovis od ostatních členů komplexu M. tuberculosis. Genetické stopy umožňují rozlišování různých kmenů M. bovis a popsání vzorců původu, přenosu a rozšíření M. bovis.
Použité metody a půdy, jejich standardizace a vyhodnocení výsledků musí vyhovovat Příručce norem pro vyšetřovací metody a očkovací látky OIE, čtvrtému vydání, 2000, kapitole 2.3.3. (tuberkulóza skotu).