IV.2 Popis metody

IV.2 Popis metody

IV.2.1 Aparatura

a) baňky 2 - 5 l vybavené vzduchovací trubicí, která dosahuje až ke dnu nádoby, a výpustí;

b) magnetická míchačka pro zkoušení špatně rozpustných látek;

c) absorpční nádobky;

d) zařízení pro řízení a měření množství vzduchu;

e) zařízení pro praní vzduchu, pro přípravu CO2 prostého vzduchu, případně alternativně směšovací zařízení na směs CO2 prostého kyslíku a CO2 prostého dusíku z lahví. Má se používat správný poměr 20 % kyslíku a 80 % dusíku;

f) zařízení na stanovení CO2 buď titračně nebo pomocí analyzátorů anorganického uhlíku;

g) zařízení pro membránovou filtraci (nepovinně);

h) analyzátor DOC (nepovinně).

IV.2.2 Příprava minerálního média

Příprava zásobních roztoků je popsána v části I.6.2.

Roztok (a) v množství 10 ml se smíchá s 800 ml zřeďovací vody, přidá se 1 ml roztoků (b) až (d) a doplní do 1 l zřeďovací vodou.

IV.2.3 Příprava a předúprava inokula

Inokulum má pocházet z různých zdrojů: aktivovaný kal, odtok z městské čistírny, povrchová voda, půdy či směs z uvedených.

Viz. část I.6.4, I.6.4.1, I.6.4.2 a I.6.5.

IV.2.4 Příprava baněk

Jako příklad je uváděno uspořádání pro 5 l baňky s obsahem 3 l suspenze.

V případě použití jiných objemů se hodnoty úměrně upraví tak, aby se zajistilo přesné měření vytvořeného CO2.

Do každé 5 l baňky se vnese 2400 ml minerálního média. Přidá se vhodné množství připraveného inokula (viz I.6.4.1 a I.6.5) tak, aby koncentrace aktivovaného kalu byla 30 mg.l-1 v konečném objemu 3 l inokulované směsi. Alternativně lze zředit kal tak, aby se získala suspenze 500 - 1000 mg.l-1 v minerálním médiu a to ještě před přídavkem alikvotní části do 5 l baňky k dosažení koncentrace 30 mg.l-1. Tento postup zajišťuje větší přesnost. Mohou být použita i jiná inokula (viz I.6.4.2).

Inokulovaná směs se přes noc probublává vzduchem prostým CO2 k odstranění absorbovaného CO2.

Přidá se známý objem zásobního roztoku zkoušené látky a referenční látky, čímž se vytvoří dvojice baněk se živnou koncentrací ze zkoušené a referenční látky v rozmezí 10 až 20 mg.l-1 DOC nebo TOC. Některé lahve se nasazují jako kontrola a to bez chemikálií. Špatně rozpustné látky se přidávají přímo do baněk na hmotnostní nebo objemové bázi nebo se postupuje podle přílohy 3.

Jestliže je to požadováno, použije se 1 sterilní baňka bez inokula ke zjištění abiotického rozkladu (viz I.6.6). Sterilizace se provádí pomocí vhodné koncentrace toxické látky.

Ve všech baňkách se upraví objem na 3 l přídavkem minerálního média prostého CO2. Mohou se odebrat vzorky pro stanovení DOC (viz příloha 2) a/nebo specifickou analýzu. Pak se připojí absorpční nádobky.

V případě použití hydroxidu barnatého se spojují 3 nádobky, každá s obsahem 100 ml 0,0125 mol.l-1 Ba (OH)2 v sérii pro každou 5 l baňku. Roztok musí být prostý sraženiny síranu a uhličitanu barnatého a bezprostředně před použitím musí být stanovena jeho koncentrace. V případě použití hydroxidu sodného spojují se 2 jednotky, z nichž druhá slouží jako kontrola, že všechen CO2 byl absorbován v první nádobce. Jako uzávěry absorpčních nádobek jsou vhodné sérové uzávěry. Do každé nádobky se přidá po 200 ml 0,05 mol NaOH, což je dostatečné k absorpci veškerého CO2, který se uvolní při úplném rozkladu látky. Roztok hydroxidu sodného i když je čerstvě připraven, obsahuje stopy uhličitanů, což se koriguje odečtením slepého pokusu.

IV.2.5 Počet baněk v typickém pokusu

Baňka č. 1 a 2: Zkoušená suspenze

Baňka č. 3 a 4: Slepý pokus inokula

Baňka č. 5: Kontrola postupu

a dále s výhodou a když je to potřebné:

Baňka č. 6: Abiotická sterilní kontrola

Baňka č. 7: Kontrola toxicity

Viz také část I.6.7.

IV.2.6 Provedení zkoušky

Zkouška se zahajuje probubláváním suspenze vzduchem prostým CO2 rychlostí 30 - 100 ml.min-1. Pravidelně se odebírají a analyzují vzorky absorbátu CO2. Doporučuje se, aby v průběhu prvních 10 dnů byly analýzy prováděny každý druhý až třetí den a dále každý pátý den až do 28. dne, což umožňuje určení periody 10 denního okna.

Na konci pokusu, 28. den, může být odebrán vzorek na stanovení DOC a/nebo na specifickou analýzu, změří se pH suspenze a pak se do každé baňky přidá 1 ml koncentrované HCl. Provzdušňuje se přes noc k odstranění v suspenzi přítomného CO2. Poslední analýza CO2 se provede 29. den.

Ve dnech, kdy se měří CO2 se odpojuje ten absorbér, který je nejblíže baňce a roztok hydroxidu se titruje 0,05 mol HCl na fenolftalein. Zbývající absorbér se posune o jedno místo blíže k lahvi a nový absorbér se 100 ml čerstvě připraveného 0,0125 mol.l-1 hydroxidu barnatého se zapojí na místě posunutého, na konec série. Potřebné titrace se provádí tehdy, je-li pozorována sraženina v prvním absorbéru a před tím než je pozorovatelná ve druhém, nebo nejméně jednou týdně. Alternativně, v případě použití NaOH jako absorbentu, se pomocí injekční stříkačky odebere z absorbéru, který je nejblíže baňce malý vzorek, který se nastříkne přímo do analyzátoru uhlíku.

Druhý absorbér se analyzuje pouze na konci zkoušky,, aby se tak mohl korigovat únik CO2.