§ 8.
Zaměstnancům, kteří byli nebo jsou z pojistné povinnosti podle, zákona o pensijním pojištění vyňati, majíce normální nároky pensijní, a jejich pozůstalým, dále důchodcům ústavů a zařízení podle §§ 4, 7 a 8 vládního nařízení ze dne 29. prosince 1921, č. 506 Sb. z. a n., kterým se upravuje pensijní pojištění železničních zaměstnanců, jsou nositelé jejich pensijního pojištění nebo zaopatření povinni poskytnouti k pensijním (zaopatřovacím) požitkům přídavky, pokud jinými předpisy nejsou stanoveny v míře vyšší, obdobně podle předchozích ustanovení, avšak s tou změnou, že přídavek jest vyměřiti podle § 2 100 % důchodů a že nejvyšší částky podle § 3 jsou o polovinu vyšší. Náklad těchto přídavku uhradí příslušní zaměstnavatelé; u společenstevního pensijního ústavu podle § 4 vládního nařízení č. 506/1921 Sb. z. a n. platí obdobně všeobecná zásada § 7 zák. č. 299/1921 Sb. z. a n. ve znění tohoto nařízení.
Dostalo-li se řečeným zaměstnancům (pozůstalým) po 1. prosinci 1918 zvýšení pensijních (zaopatřovacích) požitků úpravou výslužného nebo úpravou služného, tvořícího základ pro výměru těchto požitků, započte se toto zvýšení na přídavky, stanovené v odstavci 1.
Na tyto přídavky se započte také renta z úrazového pojištění (zaopatření) dělnického, a to obdobně podle zásad článku IX. zákona ze 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920, avšak jen potud, pokud není již započtena na základní požitky pensijní (zaopatřovací).