IV.
Zákonné podmínky přijetí napadeného ustanovení
17. Při řízení o kontrole norem podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky musí Ústavní soud ve smyslu ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., nejprve zkoumat, zda byl předmětný "jiný právní předpis" přijat a vydán ústavně předepsaným způsobem.
18. Ve vztahu k předmětné vyhlášce č. 37/1967 Sb., jejíž součástí je napadené ustanovení, Ústavní soud nezjišťoval, zda byla přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem, jelikož u právních předpisů vydaných dříve, než nabyla účinnosti Ústava České republiky, je Ústavní soud oprávněn přezkoumávat toliko jejich obsahový soulad se soudobým ústavním pořádkem, resp. zákony, nikoliv však ústavnost procedury jejich vzniku a dodržení normotvorné pravomoci [viz usnesení sp. zn. Pl. ÚS 5/98 ze dne 22. 4. 1999 (U 32/14 SbNU 309)].
19. V období od 1. 1. 1993, tj. ode dne nabytí účinnosti Ústavy České republiky, nicméně došlo ke dvěma změnám napadeného ustanovení. K první změně došlo s účinností ode dne 10. 3. 1993, a to na základě vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 77/1993 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. Posléze bylo napadené ustanovení s účinností ode dne 1. 1. 2003 zcela pozměněno, a to na základě vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 432/2002 Sb., kterou se mění vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 312/1995 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení. Ústavní soud proto přezkum ve smyslu ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., tj. zda bylo napadené ustanovení přijato a vydáno ústavně předepsaným způsobem, omezil pouze ve vztahu k posledně uvedené vyhlášce č. 432/2002 Sb., v důsledku jejíhož přijetí s účinností od 1. 1. 2003 obsah napadeného ustanovení nabyl podobu platnou a účinnou doposud, tj. v době rozhodování Ústavního soudu o nyní projednávaném návrhu.
20. Jak již bylo rekapitulováno, uvedená vyhláška č. 432/2002 Sb. byla vydána Ministerstvem spravedlnosti. Pravomoc ministerstev vydávat právní předpisy k provedení zákona je přitom formálně založena čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky. Materiálně je však podmíněná existencí výslovného zákonného zmocnění a jeho mezemi, přičemž dle judikatury Ústavního soudu je dané ustanovení třeba vykládat restriktivně v tom smyslu, že toto zmocnění musí být konkrétní, jednoznačné a jasné [srov. nález ze dne 21. 6. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 (N 93/18 SbNU 287; 231/2000 Sb.)]. Pakliže tomu tak je, Ústavní soud zkoumá, zda byl podzákonný právní předpis vydán státním orgánem k tomu oprávněným a v mezích jeho kompetence, tedy zda se při výkonu této pravomoci pohyboval v mezích a na základě zákona (secundum et intra legem), a nikoliv mimo zákon (preater legem). "Zjednodušeně řečeno, jde o to, aby v případě, kdy má být podle zákona X, tento předpis nestanovil, že má být Y, ale že má být X1, X2, X3. Ze zmocňovacího ustanovení musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard. Ani v takovém případě však podzákonný právní předpis nesmí zasahovat do věcí vyhrazených k regulaci toliko zákonem (tzv. výhrada zákona)" [srov. nález ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 7/03 (N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.), nález ze dne 22. 10. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 19/13 (N 178/71 SbNU 105; 396/2013 Sb.)].
21. V daném případě je tímto zákonným zmocněním výše citované ustanovení § 26 zákona o znalcích a tlumočnících, které mimo jiné stanoví, že "k provedení tohoto zákona upraví ministerstvo spravedlnosti (...) odměňování a poskytování náhrady nákladů, způsob kontroly odměňování (...)". Ústavní soud je považuje za dostatečně konkrétní, jednoznačné a jasné. Pokud tedy Ministerstvo spravedlnosti vydáním výše uvedené vyhlášky č. 432/2002 Sb., podepsané příslušným ministrem spravedlnosti a řádně publikované ve Sbírce zákonů, přistoupilo (s účinností od 1. 1. 2003) ke změně původní právní úpravy obsažené v napadeném ustanovení, stanovující sazby odměn za znalecké posudky, má Ústavní soud za to, že tak učinilo v mezích Ústavou České republiky stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.