II.
Stanovisko veřejné ochránkyně práv a vyjádření Ministerstva spravedlnosti
12. Ústavní soud podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., zaslal předmětný návrh na zrušení napadeného ustanovení Ministerstvu spravedlnosti. Současně jej podle ustanovení § 69 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zaslal veřejné ochránkyni práv s žádostí o sdělení, zda vstupuje do řízení jako vedlejší účastník. Veřejná ochránkyně práv na uvedenou výzvu nicméně reagovala podáním ze dne 10. 7. 2014, v němž Ústavnímu soudu sdělila, že "nevyužije svého práva vstoupit do řízení". Současně však upozornila na dlouholeté výhrady vůči stávající úpravě znalecké činnosti, která nevyhovuje a nevystihuje současné potřeby. S ohledem na zkušenosti svých předchůdců uvádí, že si dovede představit praktický vliv výše odměny na včasnost vypracovávání znaleckých posudků ovlivňující celkovou délku soudních řízení.
13. Ministerstvo spravedlnosti ve svém vyjádření k návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 1. 8. 2014 a doplněném podáním ze dne 21. 11. 2014, především zdůrazňuje (a oponuje názoru navrhovatelů, že "se reálně nic neděje"), že v Plánu legislativních prací vlády na rok 2014 (dle ministerstva bylo ovšem nezbytné plánovaný termín posunout na rok 2015) se rovněž předpokládá přijetí zcela nového zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích, na jehož návrhu se již nyní "ve spolupráci se skupinou odborníků sdruženou do Komise Ministerstva spravedlnosti pro znalectví intenzivně pracuje". Ostatně na přijetí této právní úpravy budou přímo participovat i navrhovatelé v rámci zákonodárného procesu v Senátu. Tato nová právní úprava se bude mimo jiné dotýkat i problematiky odměňování znalců, jejíž konkrétní podoba bude upravena v nově přijatých prováděcích předpisech. Z toho důvodu Ministerstvo spravedlnosti nepovažuje za "účelné, aby v mezidobí došlo k další změně právní úpravy na základě derogačního nálezu Ústavního soudu. Je naopak namístě, aby Ústavní soud v souladu se svou judikaturou a dle zásady procesní ekonomie ponechal možnosti zákonodárci, aby se sám vypořádal i s námitkami, které vznesli navrhovatelé v tomto řízení" (viz citované usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/13).
14. Ministerstvo spravedlnosti polemizuje s konkrétními námitkami navrhovatelů, přičemž zdůrazňuje, že je třeba odlišit diskuzi "o vhodnosti výše odměny znalce" a "o protiústavnosti právního předpisu, který určitou výši odměny stanoví". Ve vztahu k navrhovateli namítané protiústavnosti napadeného ustanovení z důvodu zásahu do "podstaty a smyslu práva podnikat", zaručeného čl. 26 odst. 1 Listiny, je ministerstvo toho názoru, že v daném případě k takovému zásahu nedochází, neboť "stanovená odměna společně s nárokem na náhradu vynaložených výdajů jistě překračuje hranici pouhého pokrytí nákladů a přináší znalci (byť v některých případech malý) zisk". Navíc upozorňuje na skutečnost, že "určitá regulatorní omezení (v tomto případě stanovení pevné odměny ze strany státu) jsou kompenzována výsadním postavením znalců a exkluzivity jim vyhrazených činností (podávání znaleckých posudků pro soukromé osoby)", což dle ministerstva mimo jiné zcela koresponduje se závěry rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ve věci Van der Mussele proti Belgii ze dne 23. 11. 1983 (stížnost č. 8919/80). ESLP zde řešil otázku nutné obhajoby bez nároku na odměnu a náhradu výdajů advokátů, přičemž konstatoval, že "neproplacení platu a výloh je jevem, který je nutno posuzovat z úhlu normálnosti a proporcionality", které vymezil tím, že "žalujícímu nebyla vnucena disproporční zátěž, tj. v daném období představovala sporná situace pro pana Van der Mussela jistě určité nevýhody, vyplývající z neproplacení odměny a výloh, současně však je doprovázely výhody", mezi které ESLP zařadil "profesní monopol advokacie na obhajobu, možnost profesního zdokonalování, zabezpečení práva na obhajobu" podle čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S ohledem na výše uvedené proto ministerstvo konstatuje, že napadené ustanovení je v souladu s ústavním pořádkem a neporušuje právo znalců podnikat zaručené čl. 26 odst. 1 Listiny, tím méně pak zákaz nucených prací ve smyslu čl. 9 Listiny, jak navrhovatelé rovněž namítají. Ve vztahu k námitce, že napadené ustanovení a jím stanovená výše odměn znalců je v rozporu s principem rovnosti (čl. 1 Listiny), pak ministerstvo uvádí, že "není přiléhavé srovnávat v kontextu stanovené odměny znalce s jinými profesemi. Vznik oprávnění k výkonu činnosti znalce, požadavky na jeho osobu i odbornost nejsou srovnatelné s jinými profesemi. Jeho úloha a postavení v řízení před orgány veřejné moci jsou odlišné od jiných profesí a jeho činnost nelze připodobnit k jiným činnostem".
15. Ústavní soud uvedené vyjádření Ministerstva spravedlnosti zaslal dne 30. 3. 2015 navrhovatelům k případné replice s tím, že jim byla stanovena lhůta 20 dnů. Navrhovatelé nicméně na uvedenou výzvu Ústavního soudu ve stanovené lhůtě nijak nereagovali.