Článek 27
Národní požadavky
(1) Žádné národní zákonodárství nesmí požadovat, aby mezinárodní přihláška vyhovovala, po stránce formální nebo obsahové, jiným nebo dalším požadavkům, než stanoví tato Smlouva a Prováděcí předpis.
(2) Ustanovení odstavce (1) se nedotýkají ani použití ustanovení článku 7 (2), ani nebrání žádnému národnímu zákonodárství, aby po zahájení řízení o mezinárodní přihlášce u určeného úřadu požadovalo předložení:
(i) jména fyzické osoby, která je oprávněna přihlašovatele jako osobu právnickou zastupovat, pokud přihlašovatel právnickou osobou je;
(ii) dokladů, které nejsou součástí mezinárodní přihlášky, ale které jsou důkazem o tvrzeních nebo prohlášeních v této přihlášce učiněných, včetně potvrzení mezinárodní přihlášky podpisem přihlašovatele, byla-li tato přihláška při podání podepsána jeho zmocněncem nebo zástupcem.
(3) Není-li přihlašovatel pro některý určený stát podle národního práva tohoto státu oprávněn podat národní přihlášku vynálezu proto, že není vynálezcem, může určený úřad mezinárodní přihlášku zamítnout.
(4) Jestliže národní zákonodárství, pokud jde o formu a obsah národní přihlášky, stanoví takové požadavky, které jsou z hlediska přihlašovatelů výhodnější než požadavky stanovené ve Smlouvě a Prováděcím předpisu pro mezinárodní přihlášky, mohou národní úřad, soudy nebo jiné příslušné orgány tohoto státu nebo pro tento stát činné aplikovat na mezinárodní přihlášky výhodnější požadavky národního zákonodárství s výjimkou případů, kdy sám přihlašovatel trvá na tom, aby na jeho mezinárodní přihlášku byly aplikovány požadavky stanovené Smlouvou a Prováděcím předpisem.
(5) Nic v této Smlouvě a v Prováděcím předpisu nebrání tomu, aby každý smluvní stát si stanovil takové hmotně právní podmínky patentovatelnosti, jaké si přeje. Zejména ustanovení této Smlouvy a Prováděcího předpisu týkající se známého stavu techniky slouží výlučně pro účely mezinárodního řízení a každý smluvní stát může tedy při rozhodování o patentovatelnosti vynálezu, který je předmětem mezinárodní přihlášky, aplikovat své národní požadavky, pokud jde o známý stav techniky, a ostatní podmínky patentovatelnosti, pokud nejde o požadavky na formu a obsah přihlášek.
(6) Národní právo může požadovat, aby přihlašovatel předložil takový důkaz o splnění hmotně právních podmínek patentovatelnosti, jaký toto právo předpisuje.
(7) Každý přijímací úřad a každý určený úřad, který začal vyřizovat mezinárodní přihlášku, může aplikovat své národní právo, pokud jde o požadavky na nastoupení přihlašovatele zástupcem oprávněným zastupovat před tímto úřadem a pokud jde o povinnost přihlašovatele mít v určeném státě adresu pro doručování.
(8) Nic ve Smlouvě a v Prováděcím předpisu nebrání tomu, aby každý smluvní stát použil taková opatření, která považuje za nutná pro ochranu své národní bezpečnosti, a nebo omezil pro ochranu svých hospodářských zájmů právo svých občanů nebo těch, kdo mají v tomto státě pobyt, podat mezinárodní přihlášku.