Příprava zkoušek
14. Je nutno, aby zkušební nálož byla z náložek stejné výrobní série. Hmotnost zkušební nálože činí nejméně:
500 g pro protiprachové trhaviny,
600 g pro protiplynové trhaviny I. kategorie,
400 g pro protiplynové trhaviny II. a III. kategorie.
Hmotnost nálože se určuje podle jmenovité hmotnosti náložek. Dělení náložek ke zkoušce je přípustné.
15. Zkušební nálož protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie se umisťuje do vývrtového moždíře až ke dnu vývrtu tak, aby se jednotlivé náložky vzájemně dotýkaly a roznětná náložka byla první od ústí vývrtu (dno rozbušky směřuje ke dnu vývrtu). Požaduje se, aby mezi ústím vývrtu a zkušební náloží trhaviny byl volný prostor bez ucpávky o délce nejméně 100 mm.
16. Zkušební nálož protiplynových trhavin II. a III. kategorie se umísťuje do žlábku hranového moždíře tak, aby se jednotlivé náložky vzájemně dotýkaly, střed nálože byl v polovině délky moždíře, roznětná náložka byla první od čela komory a dno rozbušky směřovalo ke cloně.
17. Zkoušky se provádějí při teplotě od 5 do 30 °C a relativní vlhkosti vzduchu od 60 do 90 %. Tyto hodnoty se ověřují měřením v komoře před roznětem nálože.
18. Opotřebení vývrtového moždíře (zvětšení původního objemu vývrtu) nesmí být větší než:
25 % - při zkouškách pro uvedení trhaviny na trh
50 % - při kontrolních zkouškách.
Při zkouškách je nutno vývrtový moždíř pootočit o 120° po 1/3 stanoveného mezního opotřebení vývrtu. Objem vývrtu se měří pomocí vody a měrných nádob.
19. Výbušná směs uhelného prachu se vzduchem se vytváří roznětem pomocné náložky trhaviny o hmotnosti 50 g, umístěné uvnitř papírového sáčku s uhelným prachem. Sáček s prachem se zavěšuje v podélné ose komory tak, aby jeho dno bylo vzdáleno od stropu komory 500 ± 50 mm a jeho boční plocha byla vzdálena od čela komory 1 000 ± 50 mm.
Hmotnost uhelného prachu (m ) v gramech se určuje podle vztahu:
p
m = 300 . V,
p
3
kde V objem komory (m ),
-3
300 koeficient (g.m ).
Pomocná náložka je ze stejné trhaviny a stejné výrobní série jako hlavní zkušební nálož. Zpoždění mezi roznětem pomocné a hlavní nálože činí 1 000 až 1 100 ms.
20. Výbušná směs metanu se vzduchem se vytváří napuštěním plynu do části komory uzavřené clonou a jeho promícháním se vzduchem tak, aby koncentrace metanu byla 9 ± 0,5 % objemových a byla stejná v celém prostoru komory. Je nutno, aby koncentrace kyslíku ve výbušné směsi byla nejméně 18 %. Koncentrace metanu a kyslíku se ověřuje měřením před roznětem nálože.