§ 4.
(1) Župní a okresní úřady jednají jednak z příkazu vyššího úřadu, jednak k návrhu stran, jednak z podnětu vlastního.
(2) Z vlastního podnětu jednati jsou nejen oprávněny, nýbrž přímo povinny tam, kde jde o zájem veřejný.
(3) Veškeré jednání jejich nechť jest ovládáno snahou napomáhati obecnému blahu i blahu jednotlivých občanů a buď tak uzpůsobeno, aby vzbuzovalo u obyvatelstva důvěru k úřadu a pochopení pro úkoly státu a státní správy. Zvláště jest jejich povinností starati se o zachování právního řádu a veřejného pořádku a pokoje a napomáhati kulturnímu, hospodářskému a sociálnímu prospěchu všech vrstev občanstva.
(4) Nespadá-li opatření, které třeba učiniti v zájmu veřejném, přímo do oboru jejich působnosti, nechť obrátí se na úřady k tomu příslušné, po případě na úřady nadřízené.
(5) Vykonávajíce úkol svůj počínejtež si v rámci platných předpisů důsledně a nestranně s náležitou vážností a blahovůlí naproti občanstvu, ale je-li třeba, i s náležitým důrazem.
(6) Úřady župní a okresní zprostředkují styk obyvatelstva se státní správou a mají styků svých s obyvatelstvem využíti plnou měrou k tomu, aby poznaly jeho tužby a zájmy. Mají věnovati plnou pozornost i poměrům politickým a zvláště i jejich příčinám. Pokynů úřadů nadřízených mají co nejsvědomitěji dbáti a je vykonávati a podávati úřadům těm o důležitějších událostech případ od případu, nebo nařídí-li to, periodicky podrobné zprávy.